Černej humor a tabu témata

Černej humor je drsnej. O věcech, co jsou v reálu hrozný a vážný. Pokud víš, že ti černý humor vadí, tak tohleto nečti. A pokud se zasměješ, neznamená to, že něco schvaluješ — jen že humor chodí i po minovým poli.“

„U soudu stál chlap za znásilnění. Soudkyně mu říká: ‚Pane obžalovaný, mohl byste říct něco na svoji obhajobu, proč jste se dopustil toho znásilnění?‘ A on řekl: ‚Ano, kdybych měl u sebe baterku, nestalo by se to.

Tenhle vtip vyprávěl Karel Šíp ve Všechnopárty.

Popravdě mně taky ujde ujetý ve veřejnoprávní televizi vyprávět vtipy o znásilnění. Ale na to je snadný řešení, přepnu z Karla Šípa na jiný program. Organizace Konsent, z. s. přišla s protitahem a vyzvala veřejnost, aby Karlu Šípovi poslala vtip, který pobaví, ale nikoho neponižuje. To je dobrý nápad. Slabší už je jejich prohlášení, že znásilnění „není materiál pro humor“ a že v roce 2025 „rape jokes“ na obrazovky ČT nepatří. To zní jak z totalitní brožurky, určovat lidem, co je a co není vhodné téma pro vtipy.

Znásilnění je strašná věc a pro spoustu lidí je to děsivá osobní zkušenost. Zároveň bych ale chtěla dodat jednu věc, která se v těchhle debatách často ztrácí.

Vtip je vtip. Humor je odjakživa i o temných, nepohodlných nebo úplně tabu tématech – o smrti, válce, duševních poruchách, manželství, o lidské blbosti, o mocných, o slabých, někdy i o věcech, které bychom v reálu nikdy nechtěli zažít. To, že se někdo zasměje, neznamená, že to schvaluje nebo bagatelizuje. Divák krimi přece není vrah a fanda hororu není sadista. Humor často funguje právě tak, že si půjčí něco hrozného a otočí to do absurdna, aby z toho vyrobil úlevu, nadhled nebo ventil.

Jasně – existuje rozdíl mezi „směju se, protože to je napsané jako absurdní situace = černý humor“ a „směju se oběti“. A to je podle mě klíč. Ne každému černý humor sedne, ne každý ho chce ve veřejnoprávní televizi ve večerním čase, a to je úplně legitimní. Ale říct automaticky „kdo se tomu směje, ten bagatelizuje znásilnění“ je podle mě zkratka. Lidi se často smějí formě, pointě, neočekávanému obratu – ne tomu činu.

Takže za mě je v pořádku říct „tenhle typ humoru mi nesedí , do tohohle prostoru se mi nehodí,…“. Ale pojďme z toho nedělat morální test lidství. Černý humor není oslava zla. Je to jen jedna z forem humoru – a vtipy prostě občas někoho urazí. To k nim patří.

Takže jestli ti vadí drsný vtipy, chápu — ale bacha na zkratky. To, že se směji černému humoru, ze mě nedělá násilníka, rasistu ani vraha. Nanejvýš to znamená, že mám blbý vkus … nebo nízký IQ. Ani jedno se nedá vyloučit. Ale ani za jedno z toho nemůžu, a tak mi to asi promineš.

Smích je reakce na formu, ne podpis pod čin. Takže kdo chce, pojďte do toho; kdo nechce, úplně v pohodě, prostě se smějte, čemu chcete.