Velká říjnová socialistická revoluce

Ve druhé třídě jsem měla fakt nádherný lampión. Velký, fialový. Hrdě jsem s ním kráčela 7. 11.  v průvodu a nevědomky tak oslavovala velký podvod století - Velkou říjnovou socialistickou revoluci.

Faktem je, že se mi ani jako holčičce ten Lenin moc nelíbil. Měl takové úlisně zlé přivřené oči. Než jsem šla do třetí třídy, přišli Rusové. V mé dětské dušičce krmené bláboly o laskavosti, úžasnosti a pokrokovosti všeho sovětského tím způsobili zmatek. Jak to, že přišli, když jsou tak hodní a když nás osvobodili? Navíc můj oblíbený pan soused s úsměvem řekl - Rusům se přece nedá věřit. Velkou říjnovou jsme ale ve škole pak oslavovali i nadále. Bylo mi trochu divné, proč se jmenuje říjnová a slavíme ji v listopadu, ale nějak mne to nezneklidňovalo. Bylo to v podstatě fajn - konalo se shromáždění žáků a učitelů v tělocvičně, zpívala jsem s pěveckým sborem Sojuz něrušimij, Pusť vsjegdá budět solnce i Stavaj, strana narodnaja. A lampiónový průvod se mi líbil, vše tak pěkně svítilo.

Na střední škole jsem se pak v prvním ročníku bezelstně zeptala, co se stalo s carem. Fakt mne to zajímalo, když nám tloukli do hlavy, že byl právem popraven anglický král v jejich revoluci a francouzský král s královnou zase ve Velké francouzské buržoazní. Kdyby mi tehdy soudruh učitel řekl cokoli, věřila bych mu. Že třeba car odjel do svého letního sídla a tam dožil. Jenže místo toho přišly nechutné výslechy a podmínečné vyloučení ze školy. A doma mi táta vynadal, jak se proboha můžu tak pitomě ptát. Copak mě v patnácti letech napadlo, že soudruzi cara i s rodinou chladnokrevně vyvraždili? Byla jsem pak už hodná, na nic se neptala, studovala - a poslouchala Svobodnou Evropu. Tam nám mimo jiné řekli, co to bylo zač, ten Lenin. A že se tehdy v podstatě nebojovalo, že bolševici převzali moc tak nějak omylem, ale že pak to začalo.  Do toho jsme ve škole četli různé fakt zajímavé texty, jako že třeba Lenin pocházel z chudých poměrů, toužil po vzdělání a byl přítelem dělníků.

Na vysoké už jsme pak nevěřili nikomu, studovali své obory a snažili se přežít - i povinnou výuku ruštiny pro všechny. Ten jazyk za nic nemůže - a přece ho dodnes nemusím. Ani povinná výuka tak úžasných předmětů jako byly Dějiny MDH (mezinárodního dělnického hnutí) a KSČ ze mne stoupence komunismu neudělaly.

Nebylo to v říjnu, ale v listopadu. Lenin byl všechno, jen ne lidumil. Revoluce to v podstatě nebyla. Výstřel z Aurory byl tak nějak omyl. A přesto tahle fraška vedla k utrpení celého národa, ke smrti miliónů lidí, k nesmírným obětem a pokřivení myšlení celých generací. A ke lžím a pokrytectví nebývalého rozsahu.

A my jsme chodili s lampióny a svítili jim k tomu.