Já jsem byla jiskřičkou a to se mi líbilo, věnovala se nám taková starší paní, chodili jsme i k ní domů... Kdeže ti obětaví a laskaví lidé už jsou? Pak jsme skládali pionýrský slib, dodnes si ho pamatuji, ale ta organizace na naší škole nějak spala, možná proto, že to byla už šedesátá léta. V SSM jsem nebyla, ale vím, že ti lidé dělali spoustu užitečných činností - akce pro děti, akce v domovech důchodců, údržba lesních hřbitovů. Přes jednoho kamaráda, svazáka, jsem se k některým pracem taky dostala. Bylo to fajn.

Taky jsem nebyl v pionýru a přesto jsem se na gympl dostal. Tam jsem ovšem spolu se všemi ostatními vstoupil do SSM, to kajícně přiznávám.

Sákryš , souhlas. Ač komunisty a předchozí režim vůbec , ale vůbec nemusím - souhlasím s tím , že tehdy ten systém vzdělávání byl snad i lepší než dnes. Žádné inkluze , asistenti , žádný cíl mít 90 % populace s VŠ vzděláním ( abychom předstihli v této statistice Nepál)

Sice už tehdy se nadávalo na Nejedlého , že zdrbal školství - devítiletka x osmiletka. Prostě - kdo se učil dobře a manuálně nic moc - šel na gympl /SVVŠ/ , kdo byl tak půl na půl - šel na průmky a manuálně zdatní , byť ne studijní typy , se šli vyučit.

Jak prosté , drahý Watsone.

Potom bylo dost doktorů , právníků tak akorát a kominíci , ač bez maturity , nám čistili kamna a komíny.

Možná je to ale jen vzpomínkový optimismus. Každopádně ale musím dodat : tehdy byl velký problém s politickou angažovaností (rodičů) , původem a pod.