A taky jsme chodili do lesa, na houby nebo jen se podívat, poslechnout zvuky přírody. A když jsme na kole přijeli do města, kolo jsme opřeli někde na náměstí, obešli obchody a s nákupy se vrátili ke kolu a ono tam na nás čekalo, nikdo ho neukradl. To už není nostalgie jen prázdninová!

Dětem přeju hezký zbytek srpna! Ale nic z dnešních prázdnin jim nezávidím.

Já jen koukám, jak se dnešním dětem vše připraví do nejmenších podrobností, viz oplocená skvěle vybavená hřiště nebo koupaliště... Jak se pak u nich má rozvinout fantazie a myšlení, když nejsou nuceni jako my kdysi vše si sami zařídit? Houpali jsme se na větvích, stavěli bunkry, káry, hráze v potoce, a také jsme museli obstarat domácnost a hospodářství, zatímco rodiče byli v práci. Vzpomínek je hafol, jen o tom psát. Karma pro Vás.

Tak tak p.Pospiechová, máme nač vzpomínat, ale na co budou vzpomínat dnešní děti mi zůstává záhadou ! ?

Na to, jak šláply do psího hovínka a měly z toho s rodiči několik dnů trauma...