Šikanovaná učitelka

Stalo se to tématem těchto dnů. Paní učitelku šikanovali studenti na průmyslovce, nemocná žena situaci nezvládala a neřešila. Zemřela - a ať to bylo či nebylo důsledkem situace na škole, o situaci na českých školách se mluví všude

Byť je třeba zachovat určitou pietu přináležející úmrti člověka, je nutné připustit, že tato paní učitelka neměla ve třídě zřejmě co dělat. Situaci prostě nezvládla a dlouhodobě nezvládala. Nic  to nemění na podílu viny na její smrti a trápení u oněch tří grázlů a potažmo i jejich rodičů.

Obrovskou vinu ovšem nese ředitel školy. Tento pán evidentně svou funkci nezvládl, a to v průběhu dění samotného, ani po něm. Při téměř totální feminizaci českého školství by bylo dobré se občas zamyslet nad faktem, že řediteli mnoha škol jsou muži. Ženy tedy učí, muži řídí. Je to zvláštní - podíl učitelů mužů na výuce je nízký, ale ředitelé muži nejsou ničím vyjímečným. Z vlastní zkušenosti bohužel vím, že i velice málo schopní učitelé muži se stávají řediteli. Možná je to proto, že ženy učitelky často nemají chuť jít tak zvaně "do toho", zatímco muži ty ambice mají.

Odhlédneme-li od pohlaví, abychom se vyhnuli jakékoli diskriminaci či nekorektnosti, jedno je jisté: ryba smrdí od hlavy. Vedení školy by mělo vědět - a často ví, ale neřeší - o problémech, které se u nich vyskytují. Vedení školy by je nemělo zametat pod koberec. Vedení školy by mělo být schopné rázně se rozloučit jak s neschopnými učiteli, tak s problémovými žáky či studenty. A vedení školy by si mělo umět své postupy obhájit.

Ono to není jen o tom posadit se do ředitelny a s pocitem, že jsem vlastně dle dnešní legislativy neodvolatelný, v podstatě z ní nevycházet. Být ředitelem znamená nejen vědět a chtít vědět, ale také řešit, konzultovat, jít příkladem v důslednosti, pečlivosti a zásadovosti.

Jedině takový ředitel by oné nebohé paní učitelce dovedl říci - Vy do třídy nepatříte. A těm studentům - Vy nepatříte do této školy.

Učím více nedž třicet let. Ředitelkou školy jsem byla dvanáct let. Vím, o čem mluvím.