Prateta Mia

Jsou rodiny, ve kterých se mluví o všem a o všech. A pak ty, ve kterých se nemluví vůbec, nebo velmi málo. Má původní rodina patřila k těm prvním. Manželova k těm druhým.  

Když jsem se před více než třiceti lety vdávala, začaly se řešit svatební šaty. Půjčovny tehdy nebyly, ale šaty k zakoupení rovněž téměř ne. "Šaty ti ušije teta Mia," řekl mi tehdy můj nastávající manžel. A tak jsem se s ní poprvé setkala. Byla to starší sestra mé tchyně a provozovala tehdy něco jako krejčovský salón. Prostě šila na zakázku, měla poměrně rozsáhlou klientelu. Svatební šaty mi ušila přesně dle mých představ. A později mnoho dalšího oblečení. Mému muži také, a vůbec celé rodině. Jednou jsem se jí zeptala, kde se naučila tak skvěle šít. U otca, řekla mi.

Pocházela z Polska, a ačkoli žila mnohá léta u nás v českém Slezsku, česky mluvila dost špatně. Byla to taková polská čeština. Dávala přednost němčině, což mi nevadilo. A tehdy mi tak mimochodem řekla, že její otec - a tedy i otec mé tchyně - byl proslulý krejčí. A naučil ji šít.

Když jsem čekala první miminko, přišla k nám s jakýmsi pytlíčkem, ze kterého vysypyla semena nevábného vzhledu. Řekla mi, že to jsou lněná semínka a že mám denně pít odvar z těchto semen. Źe pak budu mít velmi lehký porod, že ten len promastí porodní cesty.  Poněkud nedůvěřivě jsem se jí zeptala, odkud to ví. Usmála se a řekla mi, že je vystudovaná porodní asistentka. A také, že za války žila v Berlíně. A že rodila děti poměrně vysoce postavených nacistů. Jinak o této době téměř nemluvila. Faktem je, že můj první porod - odvar z lnu jsem pila denně - proběhl naprosto v pohodě, až neskutečně rychle. Dcerka v podstatě sama vyklouzla.

Teta byla vdova. Jejího manžela jsem už nezažila. Jen jsem se dověděla, že si vzala vdovce se třemi dětmi, sama totiž děti mít nemohla. Ty děti - tehdy již dospělé - jsem znala.

Jednou jsem ji požádala, aby mi ukázala nějakou fotku svého muže. Prohrabovaly jsme se pak chvíli starými fotkami, až  jednu našla. Byla na ní skupina mužů a teta mi ukázala toho svého. Jiní dva byli na té fotce zakroužkovaní. Otočila jsem fotografii - a tam bylo napsáno: Gabčík a Kubiš. Hleděla jsem na tetu a ta mi řekla, že její muž byl v odboji. A že byl ve stejném výcvikovém táboře v Británii jako ti dva.

Porodní asistentka prominentních nacistů se provdala za odbojáře.

Život píše romány.

Možná jsem se jí měla více ptát a ona by toho více i řekla. Takhle ani nevím, jak se jí například podařilo utéct z bombardovaného Berlína. Jednou se zmínila, že to bombardování bylo strašné.

Napadala na jednu nohu. Měla ji od narození kratší.

Již nežije.

Narodila se v Polsku 22. 2. 1915.