Naše hodnoty

Lze to pozorovat již několik let. Být běloch, Evropan nebo evropského původu - a tím pádem většinou člověk s katolickými, případně židovskými či protestantskými kořeny, to se jaksi nenosí.

My běloši, natož Evropané  jsme totiž vinni téměř vším zlem lidské historie. A tak se kajeme a omlouváme a máme pochopení pro vztek nebo zlobu nebo opovržení ostatních. Ne bílých, ne katolíků..

Černí nás nemusí, protože jsme je zotročovali. Což je pravda a obchodování s otroky byl hnus. Jenže se jaksi zapomíná, že tomu obchodování velmi ochotně napomáhali samí černí Afričané. To oni byli ochotni prodávat své krajany bělochům, to oni je většinou naháněli v afrických buších. A také se málo připomíná, že to všechno je dávná minulost a že dnešní běloši a černoši mají s touto minulostí pramálo společného. Takže dnešní zhrzení černí bojovníci za spravedlnost například v současné Americe, třeba ti, kteří tak horlivě brojí proti násilným policistům, tak ti už jsou dávno mimo jakoukoli spojitost s jakoukoli minulostí, ve které byli nespravedlivě ponižováni. Dnes už, vážení černí spoluobčané, vše závisí jen na vás. Otroky dávno nejste ani vy ani vaši přímí předkové. Stejně tak my bílí dnes už nejsme vašimi otrokáři a utlačovateli. Ostatně běloši nepřinesli do Afriky jen otroctví, ale často také výdobytky civilizace - a to dodnes. Léky, potravinová pomoc, vzdělání - to není povinností bílých, to je jejich dobrá vůle. Vůle pomáhat. Stydět se už dnes rozhodně my bílí nemusíme.

Původní obyvatelé Ameriky či Austrálie, ale i jiných částí světa, například Indiáni - ano, ti dodnes mnozí žijí v rezervacích a jen vzpomínají na tradice a způsob života svých předků. Jistě - osidlování těchto částí světa bylo provázeno nelidským zacházením s původními obyvateli. Ale také sem bílí přinesli kromě zla mnoho dobrého. Bylo by ostatně zajímavé vědět, jak by dnes vypadala taková Amerika, kdyby ji tehdy Kolumbus neobjevil. Nápor bělochů a ničení indiánských civilizací například v takové jižní Americe také není nic, čím bychom se my bílí měli chlubit. Ovšem i tato doba má svůj rub a líc -  Indiáni se mnohde ochotně ničili sami mezi sebou a náležitě tak se svým vybíjením a ničením svých původních civilizací napomáhali. My bílí zde máme svou historickou vinu, ale ne jen a pouze my. A zase - už vůbec ne dnes.

A tak by se dalo pokračovat. My bílí cítíme vinu za ničení životního prostředí, například za kácení pralesů. No ale oni domorodci je ve velkém kácejí také.

Na první pohled se může zdát, že toto vše s dneškem snad ani nesouvisí. Ale ano. A úzce. A velice. Přijímáme v posledních desetiletích a letech na své evropské území množství imigrantů - a je za tím vším jakýsi pocit neurčité viny. Máme se přece lépe, musíme tedy pomáhat. Určitě tomu tak je. Pomáhat bychom měli, je to normální a lidské. Ale stejně tak je normální a lidské očekávat za to alespoň minimální vděk.

Tak jako jsou příchozí - ve velké míře muslimové - hrdi na své kořeny a na svou víru a na svůj původ, i my bychom měli umět být hrdi. Máme na co. Podívejme se na naše památky, obdivujme dílo našich předků, uvědomme si, že i my máme své kořeny a minimálně naši předkové měli také svou víru. Nenechme se zahánět do role těch, kdo za vše mohou. Buďme hrdými Evropany a bělochy, i my máme na co být pyšní. Připomeňme si, že takový Michelangelo nebo Leonardo byli bělochy, Evropany. A jiní a jiní. To my bílí jsme vyšli z kořenů antické civilizace, která dala světu základ demokracie. Nebojme se na to myslet.

Jste u nás hosty, vážení. Chovejte se podle toho. A chcete-li zde zůstat a žít, naučte se také určité úctě k našim hodnotám.

I my máme být na co pyšní - a nejen v minulosti. Dnes například můžeme být my Evropané pyšní na shromáždění v Paříži. Dali jsme najevo, co si myslíme.

A dali jsme najevo, že se nedáme zastrašit.

Ten průvod více než milionu lidí - to už byla síla. A vůbec nevadí, že byl tak pestrý, co se barvy pleti týče. Ti lidé v něm hájili naše hodnoty.

Škoda, že jsem dnes nemohla být v Paříži.