Konec války a ženský pohled

Zítra slavíme konec (doufejme, že poslední) světové války. Bude se mluvit o hrdinství vojáků všech šarží - a zaslouženě. Veteráni budou vzpomínat - a že je na co. Padnou slova hrdinství, statečnost, útoky, dobývání, vítězství - to vše zcela právem k oslavám tohoto druhu patří.

Jenže já jako žena se dívám na svět ženským pohledem.

Válku jsem díkybohu nezažila a doufám, že ani nezažiji. Ale má matka jako dítě ano, mé babičky jako manželky a matky ano.

A tak se snažím představit si, jaké to bylo ve válce pro ženy. Nemyslím teď pro ty na frontě, i ženy bojovaly - a patří jim můj obdiv.

Mám ale na mysli ženy, které nebojovaly. "Jen" válku zažily.

Dovedeme si to dnes vůbec představit?

Jako dívky bychom se loučily se svými chlapci - tak se opatruj a vrať se. A podle míry citu bychom pak prožívaly i míru strachu. A strach by nás provázel i nadále - dívky jsou tak často obětí či kořistí vojáků.

Jako manželky bychom vypravovaly do války své muže - proboha, dávej na sebe pozor! A piš a nezapomeň a hlavně se co nejdřve vrať a... co si tak ještě říkali? Šly bychom vyprovodit k vlaku, nebo aspoň na roh nebo jen ke dveřím - a objali bychom se - co když naposled? Jak asi člověk prožívá tak beznadějné objetí? A polibek na rozloučenou - a ještě jeden.. a pak už asi pro slzy nevidíte.

A jako matky bychom balily věci svým mladým synům. Ježíšikriste, buď opatrný! A moc na sebe neupozorňuj, drž se radši někde vzadu! A pravidelně jez a myj se a oblékej se teple. A co nejčastěji napiš, budu umírat strachy. A to už se možná sesypete a vidíte ho, toho teď už vojáka, jak byl malinký v kočárku a jak jezdil natříkolce a jak se vždycky umazal od čokolády. To je ono! Ještě mu přibalím čokoládu! A kam až mám jít s tebou? Na nádraží? - Ale mami, kamarádi by se smáli, dojdu sám. A nedal by na sobě znát, jak je mu úzko - a zavřel by dveře - a vám by se zhroutil svět.

A samozřejmě by následovala samota, ta děsuplná samota vyčkávání a nadějí a tužeb a možná modliteb a zoufalství a pro nás nepředstavitelných útrap.

Jak je dobře, že tohle všechno neznáme!

Válka skončila před 69 lety. Pro všechny, i pro tehdejší ženy. Pro všechny lidi.

Tehdy vzklíčila naděje, že tohle se už opakovat nebude. Lidstvo už něco takového nedopustí.

Chce se říct - doufejme.

Protože v Rusku jako by pomalu zapomínali.