11. listopad

Dnešní pěkné datum připomíná, že měl přijet sv. Martin na bílém koni, že se začíná pít letošní víno a že je Den veteránů. Žáci  jedné deváté třídy si dnes vzpomněli jen na tu první událost, tedy  že dnes měl přijet Martin.  

"Jaký Martin?" zeptala jsem se. "Svatý," zněla odpověď.

A já si hned vzpomněla, jak v dobách mé školní docházky jeden můj spolužák v tento den řekl, že dnes asi přijede svatý Martin na bílém koni. "To nebyl svatý," opravila ho soudružka učitelka, "jen Martin." Dál to nerozváděla, asi by sama nevěděla, jak.

To, že se v tyto dny peče tradiční svatomartinská husa, nám soudruzi tehdy také neprozradili. Husy z družstevních velkochovů mohly zůstat v klidu.

Svatomartinské víno se rovněž nezmiňovalo. Možná na jihu Moravy, v kraji vinic a vinařství, tehdy tuto tradici ctili, ale my na drsném moravském severu nikoli. Havíři pili spíše pivo, jen u narozeninových oslav se na stole objevila láhev s nápisem Ostravský kahan. Později jsem se dověděla, že toto víno se v podstatě nedalo ani vínem nazývat, natož pít.

Také Den veteránů nám zůstal utajen. Vůbec se o I. světové válce jaksi moc nemluvilo, a když, tak nám bylo řečeno, že naši předkové vojáci s nechutí bojovali za císaře pána, a jak jen mohli, prchali do Sovětského svazu, tehdy Ruska, aby byli mezi bratry Slovany a připravovali s nimi tu úžasnou revoluci. Tak pak v podstatě zcela zastínila konec války. Velkolepé oslavy Velké říjnové socialistické revoluce 7. 11. nedůležité datum konce války zcela zastínily. Navíc začal Měsíc československo-sovětského přátelství a s ním bylo spojeno mnoho srdcervoucích akcí, tak jacípak veteráni. Že někteří naši předkové vojáci bojovali v legiích v Rusku jaksi na opačné straně, nám také radši neřekli. A o tom, že bychom měli uctít oběti válek, jako to dělá celý civilizovaný svět, tehdy ovšem svět západní, se také mlčelo. Úcta jaksi k bývalému režimu nepatřila a v kapitalistickém světě úpěli dělníci pod jhem vykořisťovatelských kapitalistů, nebylo vhodné prozrazovat, že se tam děje něco tak lidského, jako je uctění obětí. 

Kromě obsáhlého výkladu o úžasné sovětské revoluci jsme se ještě dověděli, že po skončení I. světové války vzniklo samostatné Československo. Že se na jeho vzniku alespoň podílel Masaryk, o tom se nemluvilo. Ale soudruh učitel nám vysvětlil, že to byla tenkrát ještě buržoazní republika a že všichni Češi upínali své naděje ke vznikajícímu Sovětskému svazu, protože jen v tak dokonalé společnosti chtěli žít. Ale nechutní kapitalisté se nechtěli vzdát, a tak jsme si museli počkat ještě celých třicet let.

No ještě že jsme se dočkali.