Zamést si před vlastním prahem

...jak lehký úkol. Vezmeme smetáček a lopatku,na ně nameteme prach a kamínky a vysypeme do koše. Hotovo. Uklizeno.

 Ovšem, máme-li na mysli onen virtuální práh, přes který nechodíme do bytu, přes který občas nezakopneme a neukopneme si palec (au au au), tak s tímto metením je to daleko složitější. Nemuselo by, ale je. Jednoduše by stačilo, kdyby si každý nechal svoje smetí, o to se pravidelně staral, uklízel a vyhazoval. Jenže je mnohem jednodušší nechat svůj práh pod nánosem prachu a kamínků a starat se o práh souseda. To hned vidíme, kde by měl s metličkou ještě přitlačit, kde by měl vzít možná špachtli, aby uvolnil to, co skoro přirostlo, kde by měl vzít do ruky mokrý hadr, kleknout na kolena a  mýt a možná vzít ještě rejžák...a čistit a čistit a čistit, dokud nebude práh čistý, promiňte, jako psí kulky, přinejmenším tedy. Umíme mu i poradit, ve kterých místech by měl ještě zabrat, že to není ono, že to chce ještě soustu námahy, práce, času, vody, saponátu, hadrů, rejžáků a špachtlí... A jak tak radíme a kecáme, sami stojíme na svém vlastním, zahnojeném prahu, který práh vůbec nepřipomíná a je div, že na něm nazačala ještě růst tráva. Ale to je jedno. Ten sousedův je přeci zajímavější.Ten sousedův se tak krásně a lehce kritizuje. Ten sousedův nás nestojí žádnou námahu, jen kecy a kecy a kecy. My mu vlastně ani nechceme pomoci, protože kdybychom chtěli, zmizeli bychom v našem bytě a v okamžiku klečeli vedle něj s naším kýblem, naší vodou, naším saponátem, naším hadrem a možná i rejžákem a špachtlí a snažili bychom se mu společně jeho práh vyčistit. Panečku, to by asi ocenil. Pak by nám na oplátku možná ukázal, že náš práh již také není delší dobu prahem a chtěl by pomoci nám jej vyčistit. Bylo by to bezva, kdyby to tak fungovalo. Leč, realita je jiná. Sousedův práh je prostě bez námahy zajímavější a co teprve, když jeho práh řeší lidé, kteří jej nikdy neviděli, kteří vůbec nevědí, kdo všechno přes ten práh chodí, jak moc je tento práh namáhaný a kdo a jak často jej čistí, kolik úsilí a snahy se za tím skrývá...

A tak se asi jen tak nezbavíme radilů, kteří vědí lépe..., kteří nám NIKDY, NIKDY nepomůžou, kteří budou jen kecat a kecat! Ať si kecají, když je to baví. Jejich prahy se pohřbí pod nánosem špíny, zatímco ty naše, které s námahou čistíme, dělají radost našemu srdci.

Mým životním mottem je "Žít a nechat žít"... Nikdo, pokud se Vás sám nezeptá, neví, jak žijete. Nikdo, pokud se Vás sám nezeptá, neví, co Vás bolí a jaké máte skutečné radosti a starosti. Nikdo, pokud se Vás sám nezeptá, Vám nechce skutečně pomoci (jen za zády...???). A proto Vy, které trápí cizí starání a Váš práh, netrapte se! Hlavní je, že i když je Vám ouvej a tlačíte svou káru dál, že jdete! Že se perete za svůj život. Že se snažíte napravit všechny své chyby. Že vyjíždíte ze všech špatných odboček, které jste na své cestě potkali. Nebojte se, dostane se na hlavní a pak, pak to bude jízda po "Route 66" a ne po "D1"...