Boj proti zesměšňování soupeře – takové výsledky nechceme.

K napsání tohoto článku mne inspiroval pan Nožička, bloger, kterého mám rád. Neříkám to, proto, že doufám, že si to přečte, ale prostě proto, že to tak je.

Ve svém dnešním bloku  psal o vysoké výhře Američanek nad Thajskem, a že by se snad měl tým omluvit za to, že soupeři uštědřil tak vysokou porážku. Bylo by to k pousmání. Ovšem pouze tehdy, pokud bychom nežili v současném Absurdistánu.  To, co teď napíši, může znít jako sci-fi  a já doufám, že u toho zůstane. ALE! ( Ještě upozorňuji, že původní článek jsem nečetl, jen zmiňovaný blog).

     Dnes, kdy se místo matka a otec má říkat rodič 1 a rodič 2, kdy máme víc než dvě pohlaví, kdy menšina ovládá většinu, kdy se světem řine GDPR a spousta dalších nesmyslů, kdy jsme svazování a unifikováni tisíci nesmyslnými nařízeními, kdy všechno musíme někam zařadit, kdy kvůli úmrtí jedince jsme schopni naočkovat celé lidstvo atd.atd. by mne nepřekvapilo, kdyby se tohoto případu ujala nějaká chytrá genderová či jakákoli jiná komise a stanovila by jasná sportovní pravidla, která by jednoznačně vedla k tomu, že sportovní výsledek by nikdy nedovolil zesměšnění soupeře.

     A jak by taková pravidla mohla vypadat? Různě. Například ve fotbale či v hokeji by byl stanoven nejvyšší počet gólů, který by končil těsně před hranicí zesměšnění soupeře (hranici zesměšnění by určila Evropská komise pro stanovení zesměšněnosti). Například, za stavu 3:0 by byl zápas ukončen, protože je to dostačující porážka a vítězi přece tři góly stačí. V tenise by hráč nesměl dostat kanára, protože je to opravdu velmi ponižující (sám si pár kanárů pamatuji, ale ta radost, když vy dáte někomu kanára…). Jak zabránit výsledku 6:0, zatím nevím. Moudrá ouřednická hlava jistě na něco přijde. Na stadionu při běhu na 5 nebo 10 km by závodník nesměl nikoho předběhnout o kolo. V okamžiku, kdy by dohnal svého soupeře by musel běžet za ním. Ti silnější by museli počkat na ty slabší. Vůči slabším, by to bylo spravedlivé. Dnes ještě pomlčím o vyváženosti sportovních týmů z hlediska pohlaví, barvy pleti apod. A co kdybychom nakonec dávali medajle všem.

     Sám jsem aktivně sportoval byť na nižší úrovni. Někdy prostě nemáte den a prohrajete. My jsme kolikrát neměli den po celou dobu trvání soutěže. A podle mne prohry patří k životu, malé, střední i velké. I když mám raději vítězství, snáším i prohry, jakýmkoli skóre. Možná, že fotbalistky Thajska jen neměli svůj den. Děsím se představy, že jednou bude komise, která nám určí kdy mohu a kdy nemohu mít svůj den. Více volnosti a svobody do tohoto světa. Přeji krásny den, ať jste dnes vyhráli nebo trošku prohráli.