Je konec tak jednoduchý?

Napadá mě to při sledování neustálého zápasu British Petroleumu s poškozeným ropným vrtem.

Zvykli jsme si, díky technice, že lidský duch dokáže bojovat a také vítězně vybojovat jakoukoliv, zdánlivě beznadějnou, bitvu. Teď si, ale říkám, že se prostě asi jednou posadíme na zadek a budeme jen bezmocně koukat, možná se krčit pod kusem celty s osůbkou, kterou milujeme a zapálíme si poslední cigaretu na tomhle světě. Ne, že by jsme zemřeli, ale bude to poslední cigareta na světě.

Nečekal jsem, že konec by mohl být špuštěn tak zdánlivě banální věcí, jako je nějaký ventil na dně oceanu. Existují nějaké hypotézy, co se stane, pokud jednoduše nedokážeme zastavit únik ropy a ta bude unikat po celé roky? Co se stane v okamžiku, kdy se dostane do golfského proudu, nebo, co když už nějakou dobu cestuje v hlubinách oceánu podvodní dálnicí??

Kolik republik na světě, kolik ostrovních království je závislých na oceánech, mořích? Exodus? Kam? A jak moc pocítíme i my tuto katastrofu? Změní se podnebí, nebo množství srážek? Zazelená se Sahara a Evropa vyschne natroud?

Tak jsme si zvykli na pravidelnost přírody, na poctivé opakování cyklů, zdánlivě pevných a jistých. I příroda je stroj a my z ní už nějakou dobu vyndaváme malé součástky, ničíme je a nenahrazujeme a teď ještě tohle. Díváme se na televizi a říkáme si, jo Američani- mají to blbý, to je katastrofa.. Ale můžeme být klidní a myslet si, že se nás to nijak nedotkne? Co když tahle katastrofa je ta poslední kapka, která znamená KONEC?

PODĚLALI JSME TO. MY SKVĚLÉ LIDSTVO JSME ZNIČILI, SAMI SOBĚ, SVÉ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ. SEBEVRAZI.

Tak snad by stálo za to předělat učebnice a přepsat homo sapiens na homo suicide...