Zveřejnění odposlechů Nagyové

Já teda se zveřejněním odposlechů ostře nesouhlasím. To mají poslouchat policajti, soudci, právníci. Ale co je komu jinýmu do toho? Proč se to musí vláčet médii? Proč se já musím brodit tímhle bahnem? 

Je mi z nich na blití, ze všech. Z aktérů i z médií, která si, zaslepení spravedlivým bojem za veřejnoprávnost jaksi nevšimla, že to jsou ona, kdo výrazným způsobem ovlivňují kulturu této země. A pomatlat někomu tímto způsobem hovna po hubě a ještě u toho mentorsky psát články "podívejte se, jak se hezky posral" mě přijde jako ABSOLUTNÍ vrchol trapnosti, ubohosti a nevkusu.

Mluvím okomentáři Jiřího Kubíka na iDnes.

Ten článek začíná tím, jak vychováváme svoje děti, například tím, že se cizí hovory neposlouchají. Jenže autorovi ZCELA uniká podstata výchovy - není to pro "tady a teď", je to "pro budoucnost". Tím, že jako dítě, neznalé kontextu a důsledků odposlechnu něčí hovor, tak se můžu například dozvědět, že Ježíšek neexistuje. A přijít tak nadosmrti o krásnou část svého dětství. "Připravit se tak o budoucnost." To je jeden aspekt. My, "odposluchači", nevíme jaké následky bude pro nás mít to, co uslyšíme. Jak se říká, co se stalo, nemůže se odestát.

Tím druhým aspektem je, že kdo je tady soudce v tom, CO SE SMÍ ZVEŘEJNIT a kdy? Autor se zapálenou pochodní nad hlavou hřmí, že je na čase udělat ze soukromí politiků věc veřejnou. OK.

Takže začneme premiérem, to je bez debat. Taky páně Ovarovo soukromé výlevy by byly jistě inspirující. Kdo dál?

Všichni ve sněmovně. Cajk.

A jedeme dál. Starostové. Cajk.

Zastupitelé. Cajk

A teď. Úředníci. Co? Cože? Proč ne? Vždyť mají taky POLITICKOU PŘÍSLUŠNOST a aktivně se účastní na výkonu politické moci. Takže jejich "mrdat pičo" chci taky slyšet a onanovat nad tím, jak jsem dokonalej.

Správci bytových družstev a SVJ. Taky! Neúčastní se snad svým chováním aktivně na komunální politice a tvorbě životního prostředí občanů? Účastní! Tak je taky odposlechneme, PROTOŽE JE TO VE VEŘEJNÉM ZÁJMU.

A když už jsme v tom, tak chci taky soudce, policajty, a žalobce! Ne proto, že jsou to politici, ale protože JE TO VE VEŘEJNÉM ZÁJMU. Já jako občan mám přece PRÁVO na soukromí cizích lidí! Nebo ne?

JISTĚŽE NE!

Vypadá to, že se v tomhle honu na čarodějnice už všichni definitivně posrali a jako tupé ovce strkají hlavu do oprátky "národní bezpečnosti", aniž by si uvědomili, že soukromí je jedna z nejcennějších věcí, které je třeba pečlivě a žárlivě chránit!

Copak nevidíte ty odstrašující příklady? V USA po 11. září zavedli přísné kontroly na letištích, dějí se úplné nesmysly jako vyhazování kojeneckých lahví s mlékem, kontroly pod skenerem, který vás svlékne do naha a připraví vás o tak o iluzorní zbytky důstojnosti, navíc ÚPLNĚ ZBYTEČNĚ, protože kdo chce propašovat pistoli nebo nůž, jí propašuje i přes tenhle scanner! A to nepočítám zdržení, opruz, sundavání opasků, bot a implikace POCITU, ŽE JSTE ZLOČINEC, protože se k vám, jako k potencionálnímu zločinci chovají.

Né vážení, já jsem VÁŠ KLIENT. Já vám platím slušné peníze za to, abych se pomocí letadla dostal z bodu A do bodu B. Jsem turista, který v cílové zemi hodlá utratit své peníze. Případně jsem pracovník, který tam jede pracovně. A takových je nás, bože div se – 100 procent!
A nás, 100 procent je šikanováno, jenom proto, že ani ne jedno procento teroristů, nebo letadel bylo uneseno. Protože byla unesena pouhá 4, slovy čtyři letadla. Z těch miliard letů, co od té doby byly, kolik dalších jich bylo přesně uneseno? Dá tohle dohromady alespoň půl procenta celkové letecké dopravy?

Nedá.

Ale VŠICHNI na všech větších letištích procházejí důkladnou letištní kontrolou.

Protože místo, aby se problém řešil inteligentně, s ohledem „na budoucnost“ cestování... A cestovního ruchu. A peněz, které to přináší...

...se Američani nechali přesvědčit, že jim jejich soukromí nestojí za to. Že raději dají přednost bezpečí. Svěřili vládu nad svým bezpečím A soukromím vládě. Nezodpovědné vládě. Vládě, která svým tajným službám splnila jejich vlhký sen o tom, že budou moci v zájmu vyššího dobra špehovat úplně všechny na světě. Nejenom v rámci USA, ale VŠUDE. Viz například sledování paní Merkelové. 

Takže Američani dali jako ovce přednost "pocitu bezpečí" přes svým soukromím.

Problém je, že kdyby to bylo takhle absolutní, také bych asi dal přednost raději bezpečí před soukromím. Jenže, jak je vidět na příkladech z praxe, takhle to nefunguje. JENOM ztratili soukromí, ale ve větším bezpečí díky tomu NEJSOU, viz možnost obcházení tělesných skenerů na letištích. A to nepočítám lidskou chybu nebo nepozornost, která je přirozená a díky níž moje maminka omylem „propašovala“ do zabezpečeného prostoru v Austrálii zubatý nůž na krájení chleba s čepelí dlouhou 35 cm a širokou jak mačeta.

A to byla prosím pěkně nepozorná důchodkyně z Česka, které nepřišlo divné si potom, pod dozorem asi 7mi kamer tento nůž vytáhnout a zakrojit s ním pecen, z čehož jsem já málem omdlel, protože jsem byl na dovolené, kterou jsem nechtěl strávit v cele předběžného zadržení a vysvětlováním, jak jsme dostali tuhle vražednou zbraň do bezpečné zóny a co všechno jsme s ní chtěli zavraždit.

Ale zpátky k odposlechům.

Takže jestli si i vy ostatní myslíte, že tento nikoliv první příklad zcela trapného a podle mně i protizákonného „úniku odposlechů“ prospívá dobru věci, tak jste na velkém, tragickém omylu.

• NIKOMU to nepomůže, pokud nepočítám bulvární pocit zadostiučinění „jsem lepší než oni“.
• Precedentně to přispívá k omezování soukromí jak jednotlivců, tak společnosti.
• Rozhodnutí o zveřejnění má stejnou „ochrannou hodnotu“, jako kontroly na letištích – je to placebo, bez jakéhokoliv výraznějšího efektu.
• Zveřejněním odposlechů se pouze bulvarizuje již tak velmi bulvární a vulgární česká mediální scéna.
• Odposlechy by stačilo slyšet pouze osobám, pro něž mají klíčovou hodnotu, tedy policistům, soudcům, právníkům, obžalovaným.
• Neexistuje platný argument, alespoň jsem jej zatím neslyšel, PROČ by měla veřejnost číst přepisy odposlechů. To, že nám stát vede banda mocichtivých kleptomanů a bohorovných primitivů je obecně známý fakt, to nám nemusí nikdo v odposleších nijak dokazovat.