Salát je antijídlo, Ústavní soud protiústavní, prestiž Česka v háji

Reakce politiků na nedávné rozhodnutí ústavního soudu byla neuvěřitelně hysterická. Co si může myslet normální člověk, když prezident mluví o „aktivistickém rozhodnutí, které bude mít zásadní dopad na politický systém v naší zemi“? K tomu přidá podobný výrok předseda ODS a jeho věrný kolega z ČSSD rovnou Ústavní soud obviní z nevratného poškození prestiže Česka ve světě.

Není to poprvé, co se politici parlamentních stran předhánějí v síle svých výroků. Na vině ovšem není horko, jak obvykle argumentuje předseda ČSSD (i nyní zmínil, že rozhodnutí soudců bylo zapříčiněno možná právě horkem). Ne, politici si jen čím dál více uvědomují, jak důležitá jsou pro ně média.

Že vám to nedává smysl? Je to jednoduché, média vyhledávají výroky, které podle nich zaujmou jejich čtenáře, posluchače a diváky. Klidná reakce se jim jeví jako nudná. Reakce na rozhodnutí ústavních soudů tak nemůže být „normální“, ale co nejvýraznější. Rozhodnutí tedy nejen překvapilo, ale rovnou „šokovalo“. A k tomu je třeba přihodit „příběhy“, například: soud se stal třetí parlamentní komorou (předseda sněmovny), rozhoduje politicky, nikoliv právně-legislativně (prezident), prodraží se nám kampaň (šéf neexistující strany, která se stala milenkou téměř všech médií), atd.

Média se nesnaží objektivně zprostředkovat realitu, ale snaží se zaujmout čtenáře, posluchače a diváky zpravodajstvím kombinovaným se zábavou (tzv. infotainment). Věří, že jim to přinese větší sledovanost, více čtenářů a posluchačů. A jelikož i média jsou firmy, platí i pro ně ekonomické zákony a zákon maximalizace zisku. (O veřejnoprávních médiích to kupodivu platí také. Nekonkurují jiným přístupem, ale naprosto stejným.) Politici se tomu jen přizpůsobili.

Průkopníkem silných výroků je samozřejmě prezident, který je schopen vymyslet i nové slovo, aby média zaujal (například podle Klause dostat nakládačku ve volbách není prohra, ale „nevítězství“, salát je pak levicová úchylka a „antijídlo“). Mladší a hrubější variantou takového postupu je David Rath, o kterém se nedá napsat nic více, než tato jedna věta. Pozadu nezůstávají ale ani další. Příkladů jsou již desítky.

Co z toho všeho plyne? Mediální zprávy je dobré vydělit ne dvakrát, ale rovnou čtyřikrát. K poznání reality je dobré číst původní prameny (například rozhodnutí Ústavního soudu) a prohlášení, která nejsou v šokujících titulcích, což je ale obvykle složité a časově náročné. Pokud tak však neučiníme, budeme žít v permanentním strachu z konspirace a všeobecného spolčení temných sil… tentokrát jde prý o spiknutí ústavních soudců proti parlamentní demokracii.