Podaná ruka z Toskánska

Mirek Topolánek publikoval v MfD nedávno článek, kde vyzývá ke spolupráci pravicových stran. Už se nedivím, proč se tak špatně četl. U sklenky vína na jachtě exministra Řebíčka s Markem Dalíkem u boku se takové texty musí psát velmi špatně.

Ve stejnou dobu se ozval i „politolog“ Bohumil Doležal. Osud země mají v rukách malé pravicové strany. Měly by nechat kandidovat jen „volitelné občanské strany“ (čti: ODS). To by podle jeho názoru zastavilo Paroubka. Nepodezírám Doležala, že seděl u druhého boku pana expremiéra a psal svůj článek s ním, ale evidentně by se tam hodil.

Pominu-li fakt, že základem kvalitní politické scény a demokratického systému je pluralita politických názorů a konkurence na politickém trhu, musím otevřeně říct, že největší hrozbou pravicové politiky je to, co předvádějí politici oněch „volitelných občanských stran“. Právě toto chování posiluje levicový vliv. (Naštěstí jim sociální demokraté zdárně sekundují.)

Já se u voleb nechci stydět. Nechci se dostat ani do situace, že radši k volbám nepůjdu, neboť prostě není koho volit. To jsou důvody, proč se snažím s kolegy nabídnout alternativu. Proč by na politickou scénu nemohla vplynout čerstvá krev?

Řešením problémů české ekonomiky se skutečně od ODS příliš neliším. Liším se však zcela zásadně v názorech na řešení problémů tuzemské společnosti. Opravdu netoleruji korupční jednání, opravdu nechci vidět politiky, jak se povalují na luxusní jachtě ve společnosti lobistů, opravdu si myslím, že je třeba přijmout protikorupční strategii (nejen v Praze, o což se ze své pozice snažím), opravdu si myslím, že například exministr Řebíček nemá čisté svědomí.

Podle Topolánka (a Doležala) jsem špatná, protože se snažím nabídnout voličům pravicovou alternativu. Ano, také jsem proti zadlužování budoucích generací, také jsem dost zděšena z volebních taháků sociální demokracie, také jsem protikomunistická, atd. Já se ovšem nechci stydět, nechci volit dlouholeté politické matadory (Topolánka či Kalouska). Chci změnu!

Text Bohumila Doležala, kterým se z politologa přeměnil na aktivistu:

V dnešní Mladé frontě Dnes bouří expublicista a předseda strany Věci veřejné Radek John proti systému nezdanitelných náhrad. K tomu třeba říci: to, o co nyní opravdu jde, je, zda Paroubek uspěje ve volbách nebo ne. Na tom závisí další osud této země. Poslanecké náhrady jsou proti tomu nezajímavá prkotina. Je to ovšem příležitost pro různé populisty, aby se na nich jako na falešném tématu dne profilovali a požírali voliče, kteří by jinak hlasovali efektivně proti Paroubkovi, to znamená odevzdali svůj hlas volitelným občanským stranám, těm, které mají naději se dostat do parlamentu. Dokud není prokázáno, že to pan John dělá schválně, je třeba vycházet z toho, že to dělá z hlouposti.

Topolánkův text zkuste přelouskat na jeho webových stránkách.