Krize?? Ano, zejména krize zdravého rozumu

Snad do hodiny po rozhodnutí Ústavního soudu se zástupci parlamentních stran vyjádřili, jak se jim to nelíbí a co chtějí dělat, aby rozhodnutí soudu obešli. Od té doby jsme se nedozvěděli nic nového. Navzdory tomu se tyto „politické špičky“ denně objevují v médiích a komentují to samé. Reportéři hlásí vážný hlasem z míst, kde se špičky schází. A schůzka střídá schůzku.

Nechci si hrát na jakéhosi arbitra, ale toto je přesná ukázka současného stavu politické scény. Naprosto se obrátilo pořadí priorit. V minulém blogu jsem psala, jak se špičky současné scény předhánějí v používání superlativů a slov, které vůbec neodpovídají situaci. A zbytečně vyostřují již tak dost trudnou situaci, ve které se nacházíme. 

Po týdnu je situace ještě horší. Nebo ne? Snad se shodnu i se zaťatými příznivci nynějších parlamentních stran, že priority politiků by měly být nastaveny takto:  

1. musí být schválen státní rozpočet, aby nedošlo k rozpočtovému provizoriu, neboť to by mělo pro Česko hodně negativní dopady; máme normálně zvolený parlament, tak proč by to nemělo jít? – poslanci mají od voličů mandát rozpočet projednat a schválit; mají i mandát schválit úsporná opatření, nemusí to být jen ta, která navrhuje ministr financí; poslanci mají pracovat a hlavní prioritou je prostě rozpočet
2. v parlamentu leží dalších několik desítek zákonů, které by měly být projednány, buď schváleny, nebo zamítnuty – toto je také práce, za kterou jsou poslanci placeni
3. vláda má navrhovat, jak řešit ekonomickou krizi, ale také má vyřešit například hrozná manažerská selhání dua Tvrdík – Lašák, která vedou České aerolinie ke ztrátám, jež v soukromém byznysu končívají nezřídka krachem, případně záchranou, která ovšem akcionářům nepřinese ani korunu; současná vláda má důvěru poslanců, tak proč by měla váhat a tvářit se, že tady možná ani není?
4. až nyní lze v prioritách uvažovat o řešení situace, kdy Ústavní soud svým rozhodnutím fakticky zhatil možnost, že by se volby uskutečnily v původním termínu v říjnu

Priority parlamentních stran jsou však podle mého názoru takovéto:  

1. je třeba svolávat schůzky lídrů a expertů, kde budeme hledat cestu, jak drze obejít rozhodnutí Ústavního soudu, ten totiž nerespektujeme (jako všechno, co se nám nelíbí, dodala bych)
2. novináři dokáží situaci zdramatizovat – my se musíme tvářit unaveně, odhodlaně, naše vyjádření musí být co nejdramatičtější (myslím, že tato tendence výrazně zesílí, pokud Ústavní soud ve čtvrtek nerozhodne)
3. rozpočet řešit nemůžeme, úsporná opatření také ne, teď řešíme volby, a vůbec, za vše může Ústavní soud, obraťte se na něho (prezident Vám potvrdí, že za všechno mohou soudci – strany si tedy mohou pomoci názory nejvyššího ústavního činitele)
4. vláda by vlastně neměla už nic dělat, protože je přechodná, je úřednická a je pro nás v řadě věcí nepříjemná (přesněji řečeno: v ekonomických zákonitostech je nepříjemná, kšeftíky pro nás mohou běžet dále)

Dnes se tedy sešel parlament. (Pro přesnost: sešli se poslanci ODS, ČSSD, KSČM, zelených, lidovců a lidovců-přeběhlíků v dresech dosud neexistující TOP09). Myslíte, že jeho jednání bude odpovídat prioritám rozumným, nebo navýsost politickým?