Jak nakupují muži a jak ženy

Včera mě cestou z práce zase popadla depka z toho, že nemám co na sebe. Tak jsem se stavila ve svém oblíbeném sekáči a udělala si radost pleteným svetříkem a senzačním topem do společnosti. Sice nevím, kam ho budu nosit, ale za stovku jsem ho tam nechat nemohla. Navíc mi dělal prsa, což už samo o sobě je důvod k nákupu čehokoli. ;-)

Domů jsem se snažila nákup propašovat ukrytý za trvanlivé mléko, síťku mandarinek a bochník chleba. Ale bohužel jsem byla Pepou přistižena, jak strkám blyštivý topík do koše na prádlo, a vyslechla jsem si přednášku na téma ekonomická krize, impulsivní nakupování a prázdnota v naší lednici versus můj přeplněný šatník.

Jasně, že kecá. Nemám co na sebe a on to moc dobře ví. Každé ráno zoufale přebírám nesourodou změť svého šatstva a zjišťuju, že se mi nic k ničemu nehodí, případně že to, co se k tomu hodí, je zrovna ve špíně nebo schne na sušáku. Jenže jemu se to mluví, má dvoje džíny, pár triček a košil a dvě flísovky a je vysmátej. Přála bych mu aspoň na chvíli zažít, jaké to je být ženou!

„Tak fajn,“ ukončil monolog manžel a oznámil mi, že zatímco maminka je královna ze Sáby pošitá flitry, děti a ON hladoví. „Odcházím nakoupit JÍDLO,“ prohlásil významně, popadl igelitku a vyběhl směr samoobsluha. „Vždyť jsem koupila chleba,“ volala jsem za ním marně. Odešel. A vrátil se za hodinu.

Z nákupní tašky vítězoslavně vylovil – nekecám – troje kávenky, dvě čokolády s oříšky, jahodový džus, rodinné balení žvýkaček, sadu šroubováků, gumové podlážky do auta a sprej na odstranění much z okna automobilu. „A co z toho si namažeme na ten chleba?,“ rýpla jsem si. „Marmeládu od mojí matky, máme jí ve špajzu aspoň pět sklenic,“ odsekl živitel rodiny a strážce rodinného rozpočtu a dobře jsem viděla, jak mačká inkriminovanou účtenku a nenápadně ji vyhazuje do koše.

„Ty šroubováky i věci do auta byly v akci,“ oznámil mi něco, co jsem věděla i bez něj, protože letáky z obchodů přechovávám na WC a poctivě je studuju. „A na rozdíl od nátělníku s flitrama poslouží celé rodině,“ dodal a šel si ukrojit chleba.

Spolkla jsem poznámku o ekonomické krizi, impulsivním nakupování a hladových dětech a šla do špajzu pro marmeládu od babičky. Jen mi vrtá hlavou, kdo vymyslel tvrzení, že ženy a muži se při nakupování chovají jinak...