Proč vznikla reportáž o Šumavě a co bylo dál

Stačilo, že stál u cesty a rozčiloval se, že odvážejí jeho sedmáctiletou dceru k výslechu. Dostal ránu od policisty a po několika vteřinách už měl ruce spoutané za zády. Dosti tvrdý zákrok proti jednomu z lidí, kteří na Šumavě blokovali kácení lesa, jsem viděl ze čtyř metrů. To co jsem viděl, jsem pak také napsal. Podle šéfa krajského ředitelství policie jsem tím spáchal trestný čin.

Nejsem ekologický aktivista a na rozdíl od pana prezidenta nevím, co by se muselo stát, abych se někde poutal řetězem ke stromu.

Minulou středu jsem se úmyslně infiltroval mezi rozhněvané muže a ženy, kteří vlastními těly brání kácení lýkožroutem napadených stromů na Šumavě. Mojí prací bylo zjistit, co je to za lidi a jak blokádu organizují. A také, co je pravdy na jejich stížnostech, že proti nim policie zasahuje příliš velkou brutalitou.

Tak vznikl článek Boj s broukem: den v kůži blokádníka, který MF DNES otiskla v pátek 5. srpna. Popisuje se v něm i ostrý zásah policistů vůči aktivistům.

Reakcí čtenářů přišlo mnoho. Vybírám jeden, nikoli však ojedinělý názor, který mi do mailu zaslal jistý pan Karel Jansa: "Jestliže byl vydán příkaz soudu, že tam aktivisté nemají co dělat, tak by to snad mělo platit. A existuje zřejmě povinnost uposlechnout výzvy policie. Je občan povinen uposlechnout nebo ne? Pokud ne, tak tu policii zrušme, na nic nám není. Pokud ano, a někdo neuposlechne, tak je asi nutno nasadit pendreky a vychovávat lidi k tomu, aby věděli, jak se mají chovat v civilizovaném, demokratickém, právním státě. I kdyby měli být řezaní do bezvědomí. Jinak asi některá individua ke slušnému chování nepřimějeme."

Nemohu s tímto postojem souhlasit. Věřím, že také nejsem jediný, komu se příčí myšlenka, aby lidé byli ke slušnému chování v demokratickém státě "vychováváni" pendrekem a bitím do bezvědomí. Mezi aktivisty na Šumavě určitě najdeme kverulanty, kteří protestují příliš rádi a takřka proti všemu (třeba Jana Piňose). Na rozdíl od pana Jansy jsem však na vlastní oči viděl, že takových typů mezi nimi není většina. Blokádníci  u Ptačího potoka se také ani zdánlivě nepodobají pravicovým extremistům či fotbalovým chuligánům, u jejichž akcí má nasazení tak početné policejní síly nepochybně smysl.

Lehké to však nemá ani novinář, který se rozhodne šumavské bitevní pole popsat přímo z lesa.

V pátek mě klatovská kriminálka jako očitého svědka jednoho z incidentů mezi policisty a aktivisty pozvala k výslechu. Zároveň mě požádala, zda bych se k němu nemohl dostavit na služebnu v Praze. Kdybych totiž jel vypovídat do až Klatov, vznikl by mi prý nárok na cestovné a svědečné. „A víte dobře, jak je na tom teď policie mizerně s penězi,“ div se mi do telefonu neomlouval pan vyšetřovatel.

Kolik policii stojí masivní akce proti desítkám aktivistů, mi už přišlo hloupé se ptát.

V sobotu oznámil ředitel Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje plk. Mgr. Jaromír Kníže, že na mě podá trestní oznámení. Cením si toho. Kéž by policie měla více takových šéfů, kteří se nebojí postavit za své podřízené. Dává mi to i naději, že tenhle poctivý policista rovněž zajistí, aby se rovněž poctivě prověřilo, zda byl zásah jeho mužů proti aktivistům ve všech směrech v pořádku.

Antonín Viktora - redaktor MF DNES