Podezřelé pandury: co jsme zase udělali „špatně“…
Transportéry Pandur.MF DNES
Pokud píše Jan Macháček na svém blogu o ekonomice, přijdou mi jeho věci vždy neobyčejně zajímavé – když se však začne vrtat v otázkách žurnalistiky, připadají mi naopak slabé (jiná polemika s ním viz zde). Pevně věřím, že to neznamená, že o ekonomice vím houby a že jen tento nedostatek mi umožňuje, aby se mi Macháčkovy ekonomické příspěvky líbily.
Kde tedy čeští novináři udělali podle Macháčka chybu?
Macháček kritizuje, že se reportér MF DNES Janek Kroupa vydával za obchodníka a na skrytou kameru natáčel dva bývalé rakouské manažery firmy Steyr, kteří vyjednávali o prodeji obrněných transportérů české armádě. Oba pánové na záznamu skryté kamery (zde) vysvětlují, jak obchod probíhal, komu šly provize – zkrátka naznačují možnou korupci při nákupu (o celém případu zde.).
Proč o věci někdejší manažeři s reportérem mluvili? Protože se reportér vydával za podnikatele, který má zájem udělat s nimi obchod.
Právě to, že reportér hrál roli podnikatele a vyzvídal od manažerů informace, Macháček kritizuje. Podle něj jde o „vytváření umělých situací, které by se bez přispění novinářů nikdy nestaly, konstruování provokací a jakési testování charakteru za použití převleků a zpravodajské techniky“. Něco takového prý novinář dělat nesmí, má pouze „přinášet informace o reálném světě a skutečných situacích, které by vznikly tak jako tak, bez jeho přispění“.
Řízená provokace za účelem získání informací je v Macháčkově pojetí – jak z jeho textu vyplývá – proti standardům novinářské profese, které „se mají měnit co nejméně“. (Celý Macháčkův text zde.)
Není asi překvapivé, že s jeho míněním nesouhlasím. Respektoval bych ho jako jeden z možných „ideologických“ přístupů, jako určité pojetí žurnalistiky; respektoval bych ho však při splnění jedné důležité podmínky. Kdyby dodal čtenářům poněkud úplnější informace a některé věci by buď nezamlčel, nebo neuvedl z neznalosti.
Již v minulém století...
Trvám na tom, že reportér MF DNES Janek Kroupa přinesl svou hrou a použitím skryté kamery informace o reálném světě a skutečných situacích, protože ti dva manažeři hovořili o něčem, co se stalo a dělo při „přesvědčování“ českých politiků a úředníků k nákupu transportérů Pandur (jejich tvrzení, že žertovali, je nedůvěryhodné, protože jim kolega Kroupa řekl ještě před publikováním článku v MF DNES, že není byznysmen, ale reportér – a oni tak akorát koktali – viz zde).
Trvám i na tom, že žádná jiná metoda, jak ony informace dostat na světlo, nebyla. Těžko za nimi mohl novinář přijít a říci: Já jsem reportér, řeknete mi, jaké peníze jste tehdy do Česka posílali? Těžko by mu začali dobrovolně vyprávět, s kým vším jednali a co chtěli za úspěch vyplatit.
Až sem šlo o střet dvou koncepcí, dvou názorů – mého a Jana Macháčka. Co ovšem není na jeho argumentaci fér, je, že neřekl jednu podstatnou věc. Metoda, kdy novinář zamlčí, že je novinář, představí se jako někdo jiný a hraje roli, případně provokuje, tato metoda se mezi novináři západních demokracií používá docela často a docela dlouho.
S jistou nadsázkou lze za řízenou provokaci, v níž novinář sám jednal jako aktér události, považovat už příběh z roku 1885. W. T. Stead se tehdy snažil popsat neblaze bující dětskou prostituci v londýnském East Endu, tudíž se představil jako „zákazník“ (nikoli jako reportér) a koupil si dvanáctileté děvče. Příběh popsal v listu Pall Mall Gazette, byl zatčen a odsouzen, jeho akce však nakonec vedla k úspěchu kampaně proti dětské prostituci – a dodnes se o něm v historických knihách píše jako o začátku investigativní žurnalistiky (Investigative Journalism, Hugo de Burgh, Second Edition, 2008).
Je-li tento příklad přece jen poněkud vzdálený a nemoderní, ze sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století pocházejí jiné slavné příběhy, v nichž žurnalista metodu řízené provokace používal zcela programově; dokonce se jí proslavil.
Německý novináři Günther Wallraff se jednou převlékl za tureckého dělníka a popsal příšerné podmínky, v nichž zahraniční „gastarbeitři“ pracují, jindy se vydával za německého byrokrata, který nabízel pomoc portugalskému generálovi snícímu o uchopení moci a svržení demokratického režimu.
Zvláště druhý případ je pozoruhodný, protože generál De Spinola jej na počátku jednání požádal o setkání s německým spolkovým prezidentem – a Wallraff setkání skutečně „zařídil“, prezidenta sehrál jeho kolega. Wallraff tímto způsobem odhalil, kdo všechno generálovi v přípravách puče pomáhal v Portugalsku – a kdo s ním udržoval kontakty v cizině, například v Německu. Reportáž vyšla mimo jiné i v respektovaném magazínu Stern. (O příběhu čtěte anglicky zde.)
Jiným (taktéž známým) případem je britský novinář Martyn Gregory. Ten se vydával za byznysmena, aby dokázal, že britské firmy zásobují nedemokratické režimy zařízeními, která mohou být použita k mučení. Gregory použil při tomto zkoumání skrytou kameru, jedna firma mu písemně nabídla zboží a současně přiznala, že mučící nástroje dodala Saúdské Arábii. Reportáž odvysílala v roce 1995 britská televize Channel Four: případ je zajímavý i tím, že Gregory zažaloval britskou vládu, která jeho práci odsoudila, za pomluvu – a proces vyhrál.
Kodex Macháčkův
Výčet podobných příběhů by mohl pokračovat: dozajista se však dá těžko tvrdit, že existuje, jak by se dalo z Macháčkova textu usoudit, jakýsi obecný žurnalistický kodex, který zakazuje novinářům použít metodu řízené provokace. Maximálně je to kodex Macháčkův, nikoli všeobecné pravidlo.
Všeobecně existuje shoda, že tuto metodu je potřeba používat výjimečně, pokud informace nelze získat jinak, informace jsou ve veřejném zájmu a popisují věc, která existuje nezávisle – a provokace je pouze odhaluje. Ale celkově provokace a skrytá kamera rozhodně nejsou novinářům v západních demokraciích zapovězeny.
Že to tak je, to by si ostatně mohl pamatovat Macháček sám. Před pár lety několikrát komentoval vyšetřování možné korupce při prodeji stíhaček Gripen. Jedním z dílů příběhu byla i práce švédských reportérů: ti se vydávali za obchodníky a skrytou kamerou mimo jiné natočili bývalého českého ministra zahraničí Jana Kavana, který jim řekl, že ke korupci v parlamentu „docházelo“. (Více zde a zde).
Zvláštní je, že Macháček tehdy metodu řízené provokace použitou švédskými novináři veřejně nikterak neodsoudil, přinejmenším o tom neexistuje záznam.
To může buď znamenat, že Macháček psal o něčem a přitom neměl dost informací, tedy nevěděl, že švédští novináři použili metodu řízené provokace. Nebo že jeho názory na řízenou provokaci nejsou konzistentní a mění se (snad podle počasí).
Či možná prostě Macháček měří dvojím metrem a trefovat se do švédských novinářů mu nepřijde interesantní a atraktivní. Teprve pokud se k řízené provokaci uchýlí čeští novináři, přichází čas, kdy začne cítit potřebu něco či někoho rázně odsoudit.
Michal Musil, zástupce šéfredaktora MF DNES
Redakční Redakční
Odpověď ukrajinskému velvyslanci
Novinář iDNES.cz Adam Hájek publikoval v uplynulých dnech sérii reportáží z Doněcku. V MF DNES na ně kriticky reagoval velvyslanec Ukrajiny v ČR Jevhen Perebyjnis. Tomu odpovídá šéfredaktorka iDNES.cz Naděžda Petrová.
Redakční Redakční
Diskutujete na iDNES.cz? Nově můžete doložit identitu pomocí služby mojeID
Už skoro tři roky umožňuje iDNES.cz diskutování jen pod skutečnou identitou. Pomocí služby mojeID je prokázání identity nyní jednodušší.
Redakční Redakční
Naši dětští čtenáři vyhráli setkání s fotbalisty Sparty
Dětští výherci Velké letní soutěže si užili Den s MF DNES. Návštěva pražské Zoo s komentovanou prohlídkou, fotografování s profesionálním fotografem i setkání s hráči A týmu fotbalové Sparty čekalo v sobotu výherce Velké letní soutěže MF DNES.
Redakční Redakční
Hledání písma pro iDNES.cz
Při hledání nového písma pro iDNES.cz jsme měli jasnou představu. Písmo musí být charakteristické, přitom stabilní a dobře čitelné. Možná si říkáte, že tomu tak není...
Redakční Redakční
Proč nemáme na iDNES.cz obyčejné “lajkovací” tlačítko
Nabízíme pohled do zákulisí projektového týmu, který pracuje na vylepšování webových stánekiDNES.cz. Tentokrát na téma sdílecí tlačítka pro sociální sítě.
Další články autora |
Pohřešovaného manažera našli mrtvého, po noční nehodě patrně bloudil v lese
Policisté v pondělí dopoledne našli pohřešovaného manažera e-shopu s hudebními nástroji Kytary.cz....
Velký test másla: Nejlahodnější vzorek nebyl ani bio, ani z alpského mléka
Premium Lahodné máslo, které chutná a voní po smetaně, nemusí stát majlant. Jenže napěchovat jím mrazák,...
Chaos, protesty a vojáci v parlamentu. V Jižní Koreji hodiny platilo stanné právo
Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...
Kvůli agresivitě Romy neregistruji, vyhlásila pediatrička po konfliktu s nimi
S neurvalostí, agresivitou a urážkami se setkala v čekárně své ordinace dětská lékařka z Aše. Podle...
Bývalý syrský prezident Asad je s rodinou v Moskvě. V Rusku získali azyl
Sledujeme online Bývalý syrský prezident Bašár Asad a jeho rodina jsou v Moskvě, kde od ruských úřadů získali azyl....
Bývalý jihokorejský ministr obrany Kim se ve vazbě pokusil o sebevraždu
Bývalý jihokorejský ministr obrany Kim Jong-hjon, který je zadržován kvůli své účasti na vyhlášení...
Fašista a diktátor. Chtěl převrat, obuli se v KLDR do jihokorejského prezidenta
Severní Korea v první reakci na krátké vyhlášení stanného práva v Jižní Koreji situaci přirovnala k...
Prodlužte kompenzace za nucenou sterilizaci, naléhá Rada Evropy na Česko
Komisař pro lidská práva Rady Evropy Michael O’Flaherty se tento měsíc obrátil na české ústavní...
Asad byl do azylu přepraven velmi bezpečně, uvedl ruský představitel
Syrský prezident Bašár Asad, jehož režim o víkendu padl, byl do Ruska převezen velmi bezpečným...
K pohodlné komunikaci s dítětem není potřeba mobilní telefon
Chcete zůstat v kontaktu se svým dítětem, aniž byste mu museli pořizovat mobilní telefon? Chytré hodinky LAMAX WatchY4 Plus jsou ideálním řešením,...
- Počet článků 132
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8260x
Etický kodex redakcí iDNES.cz a MF DNES
Vydavatelský kodex médií provozovaných společností MAFRA a.s.