Dvěma zcela odlišným mužům v hlavním městě někdy letos na jaře došlo: Není zbytí, musíme na venkov (rozumějte do jakékoli jiné destinace než do Prahy), volby jsou volby (to ještě nevěděli, že volby možná nebudou). A tak začaly regionální redakce zaplavovat pozvánky na akce těch nejvyšších. Topolánek i Paroubek přijedou na jižní Moravu. Jeden na kole, druhý v obřím oranžovém tiráku.
Jako první přijel Jiří Paroubek. O něm je známo, že není cholerik. Ale naštvat se umí. Do hotelu v Blansku (seděli jsme v přízemí u recepce!) dorazil šéf socialistů po obědě a ve slušivých růžových manšestrácích. S proužkem. Objednal si nealkoholické pivo. "To aby zase hned Mladá fronta DNES nenapsala, že piju. Ho ho ho," zasmál se svému vtipu Paroubek. Pak se pohodlně, ač v hnědé kožené bundě, opřel do sedačky a já zapnula diktafon.
Paroubek je ostřílený politik a jen tak nějaká "regionální" otázka ho nemůže rozházet, i když je nepříjemná. Když jsem se zeptala, jestli má od někoho zpětnou vazbu ke svým slovům i činům, přiznal, že umí přiznat chybu. "Často sám, ale někdy také potřebuji někoho, kdo mi to řekne," pokyvoval s vráskou na čele Paroubek. "Nečtete noviny?" zeptala jsem se. Skoro upřímně se usmál. "Čtu. Tam mám přece rozum zadarmo."
Hotel byl v tu chvíli v obležení oranžových aut s nápisy ČSSD. A horká chvilka pro Paroubka nastala, když se otevřely dveře hotelu a do relativního ticha nejaký nesociálně demokratický nefanda a zařval na celý hotel: "Vy socanský kur.., jděte už do pr...!" Dobře naladěný Paroubek se zarazil, během vteřiny přibylo na jeho čele pár krůpějí potu navíc a rty se mu zúžily téměř do neviditelna. Vteřinu, která byla jako minuta, vydýchával. Představuju si, že nějak tak se tvářil, když viděl sebe nahého na obálce Reflexu. Pak se trochu křečovitě usmál a pokračoval ve výkladu o problémech z blanenského regionu, ze kterého jsem ho právě zkoušela.
Když jsme šli před hotel fotit, ochotně pózoval. Fotkám ale víc než jeho úsměv dominovaly růžové manšestráky...
*
O pár dní později z mailu vyskočilo Léto s Topolem. Celý měsíc na kole jižní Moravou. Topolánek se sice narodil na Vsetínsku, které je jiný kraj (a možná i jiný mrav), ale tady se oženil, studoval, chodil do hospod a... dokázal vymyslet dalších sto padesát dalších důvodů, proč si vybral právě kandidátku v Jihomoravském kraji.
První rozhovor s Topolánkem. O něm je známo, že je cholerik. A naštvat ho... o tom nemluvě. Do hotelu International v centru Brna (seděli jsme v kavárně v přízemí!) dorazil šéf občanských demokratů po snídani. V obleku. Jeho okravatovaní manažeři mě usadili v salónku, ať čekám. Pak mě s omluvným výrazem přesadili do kavárny. Pod televizi, aby pan Topolánek viděl na právě probíhající tenisový turnaj. To tedy bude rozhovor, děsila jsem se. "Tak to ještě nezapínejte, počkejte chvilku, pohoda, ne?" Uvolnil se Topolánek v židličce a mžoural na obrazovku nade mnou, kdo zrovna uhrál set. Pak jsme si povídali o jednání sněmovny, které probíhalo den předtím. Ani on si neodpustil poznámky o novinářích. Bylo to totiž jen pár dní po jeho "nahých" fotkách. Mluvil o tom s úsměvem, ale naběhla mu u toho trochu žíla na krku. "Sprosté," bylo nejčastější slovo.
Když na první otázku, při které jsem si naběhla a zase se zeptala, proč zrovna jižní Morava, odpovídal už moc dlouho, zkusila jsem ho přerušit. "Tak mě nechte, ne? Pak si to přehážete," poučil mě . Co na to říct. U kašny na náměstí Svobody pak pózoval jako o život. Nikdo nepřišel a nezařval nic sprostého ani od dvěří, ani na náměstí. Zato do jeho návštěvy hustopečského koupaliště zbývaly už jen dva týdny...
Na rozdíl od Paroubka jsem pak s Topolánkem mluvila ještě několikrát. Když jsem se ho například ptala na hod kamenem/vajíčkem poněkolikáté, objevila se už známá žíla na krku. Tentokrát bez úsměvu.
A v Brně byl Topolánek i když se dozvěděl tu blbou jobovku, že si Ústavní soud postavil hlavu a volby nebudou. Seděl právě v kavárně Onyx. Rozlítil se tak, že vzduchem létaly lehké děvy (samozřejmě jen slovně). Podle mě si tou upřímností získal minimálně pár hlasů navíc. A pak zavolal Paroubkovi. Pokračování, jak si pánové předsedové mazali med v Otázkách Václava Moravce, jste možná viděli ten večer v televizi.
Došlo mi, že dva odlišní muži z Prahy vůbec nejsou odlišní. Naopak. Jsou si podobní jako vejce kameni.
Ale uznávám. Není prostě jednoduché, když nejvyšší vyrazí dělat kampaň na "venkov". A jestli se volby posunou na červen, tak potěš pánbůh. A slovo Boží beru nadarmo s plným vědomím toho, že do Brna za chvíli přijede do Brna i ten nejvyšší z nejvyšších. Papež. Jestlipak má taky žílu na krku...?
Tereza Srnadová, MF Dnes Brno
