Reagovat na nepravdivá tvrzení není nic příjemného, nicméně v případě blogu Jiřího Paroubka se mi nechce mlčet. Nepravdy jím uváděné jsou naprosto neuvěřitelné (a přitom snadno ověřitelné).
*
Jiří Paroubek ve svém včerejším blogu Psal pan Kubík (MFD) Ďuričkovu knihu? reagoval kromě jiného na můj komentář Vrahova kniha a pád kmotra uzavřely Paroubkovu éru (text komentáře si můžete přečíst níže).
Paroubek v blogu také píše: "Ale zpět k p. Kubíkovi. Jeho otcem je prý Čestmír Kubík, někdejší šéfredaktor Ahoje na sobotu". K tomu uvádím, že můj otec se jmenuje Jiří Kubík, je z Plzně a nikdy nebyl ani šéfredaktorem Ahoje, ani novinářem.**
K výroku, že se cítím dotčený zmínkou Petry Paroubkové v její knize, dodávám, že mě její zmínka na mou adresu spíš pobavila. Paní Paroubková musela podlehnout nějakému klamu či přímo halucinaci. Píše, že jsme se potkali na večírku Magazínu DNES: "Nejtrapnějším momentem bylo, když se na mne Jiří Kubík podíval a otočil se, jako bych byla vzduch." Na večírku Magazínu DNES jsem nebyl, s paní Petrou Paroubkovou jsem se v životě nepotkal.
Jiří Kubík, zástupce šéfredaktora MF DNES
*
*
Komentář Jiřího Kubíka z MF DNES, na nějž Jiří Paroubek v blogu reagoval:
Vrahova kniha a pád kmotra uzavřely Paroubkovu éru
Jiří Paroubek už osm měsíců neznamená o nic víc než každý z 200 poslanců. Ač pomýšlel na triumfální volební vítězství, nemá dnes ani místo ve vládě, ani funkci ve Sněmovně, a dokonce ani žádný vlivný post v ČSSD. I tam se dostal do naprosté izolace.
Česko už zažilo mnoho padlých vůdců, ale žádný z nich nesestupoval do politické nicoty tak zvláštním způsobem: zůstat všem na očích, den po dni ztrácet politickou sílu - a přitom se zesměšňovat.
Kdo ví, co tím Jiří Paroubek sleduje, ale naplnění svého dávného snu stát se příštím prezidentem to asi nebude. Na to už společně s manželkou Petrou pozuráželi tolik lidí, že i jim samým jistě došlo, že takhle se politická podpora pro další kariéru nehledá.
Do minulého týdne to vypadalo, že po odchodu z celostátní politiky si Paroubek najde útočiště ve „své“ severočeské buňce ČSSD. Mluvilo se dokonce o tom, že by mohl na severu usilovat o post hejtmana. Ale i tahle „jistota“ padla. Paroubkův nejvěrnější spojenec v ČSSD, kmotr jeho dcery Petr Benda, o víkendu vzdal vyhrocený souboj o funkci šéfa severočeské sociální demokracie. A Paroubek se znovu neudržel: „Petr Benda už nechtěl po štvanici, kterou na něj v uplynulých měsících a letech organizovali zkorumpovaní novináři, znovu kandidovat. Těmto novinářům ochotně dodávali informace o Petru Bendovi křiváci typu Jaroslava Foldyny nebo Arno Fišery. … Chtěli docílit odchodu Petra Bendy z funkce předsedy, tak abych časem z Ústeckého kraje musel politicky být odejit i já.“
Paroubkův politický pád tento víkend dosáhl dna. Od „křiváků“ se podpory pro další vzestup nedočká.
Minulý týden přitom Paroubek nečekaně zasáhl i své blízké přátele z řad pražské ČSSD, rodinu kolotočáře Václava Kočky. Když MF DNES zveřejnila informaci, že loni na jaře lidé blízcí Paroubkovi zaplatili vrahovi Kočkova syna peníze v řádu milionů, aby před volbami nevyšla kniha jeho „pamětí“, Kočkovi se zhroutili. „Podporovat finančně vraha je něco strašného,“ vystihl podstatu problému druhý Kočkův syn Jan.
Jiří Paroubek však trapnou scénku dohrál do konce. O tom, že kdosi koupil práva na Ďuričkovu knihu, prý dosud nevěděl, ale koncem týdne se jeho web Vaše věc s firmou dohodl, že práva teď odkoupí a knihu zveřejní. Ať prý všichni vidí, že Paroubek nemá co tajit. To je velkorysosti najednou, když volby jsou dávno za námi!
Vrchol však přišel v okamžiku, když na otázku, kolik za Ďuričkův rukopis Vaše věc zaplatí, Paroubek naprosto vážně odpověděl: „Ta kniha nemá žádnou hodnotu. Jakou hodnotu mají v uvozovkách slinty odsouzeného vraha?“
Nebýt toho, že kdosi z jeho známých kvůli Paroubkovi z dosud nejasných zdrojů za ty slinty nejdřív zaplatil v řádu milionů, mohli bychom dát Paroubkovi za pravdu.
Takhle se mu můžeme jen smát.
O pozici komika se smrtelně vážnou tváří padlý vůdce Paroubek asi nestál, ale nejspíš se s ní bude muset smířit. O vliv přišel. O spojence taky. Jen umanutý boj proti všem nevzdává.
Naštěstí, hrůza z toho už nejde. Tak proč se nesmát?
Vyšlo na názorové stránce MF DNES 17.ledna 2011.
