Používají média oprávněně nástroje jako odposlechy nebo kamery v kauzách, o nichž pak na svých stránkách informují čtenáře, nebo je veřejný zájem jen zástěrkou pro nekalé praktiky? Zástupce šéfredaktora Michal Musil polemizuje na toto téma se čtenářem Davidem Šimoníkem.
Kauza, v níž měl ministr financí údajně disponovat nahrávkou schůzky šéfredaktorů deníků a týdeníků ke zvýšení DPH, v plné nahotě odhaluje anarchii a chaos panující na zdejší mediální scéně. Na Hradě to kdysi trefně nazvali mediokracií. Dostali jsme se do fáze, kdy si média utrhla takový krajíc veřejného prostoru a moci, který nedokážou strávit ať již z důvodů nevyzrálosti či často pochybné profesionality.
Sama média jsou plná výroků o ohrožení demokracie či narušení role médií, které měl svým šprýmem ministr financí způsobit. Uvidíme, co tato bouře ve sklenici vody ještě přinese. Podívejme se však kvůli vyváženosti na tuto událost také z druhého pohledu. Co by se stalo, kdyby pan Kalousek nahrávkou skutečně disponoval, kdyby mu ji nějaký neznámý zdroj doručil?
Přečtěte si reakci zástupce šéfredaktora MF DNES Michala Musila na tento text.
Jsou to právě média, nebo spíše jednotliví novináři, kteří si v posledních letech osobují právo bez jakýchkoliv etických mantinelů rozhodovat o veřejném zájmu a hloubce jeho ohrožení. Ještě nedávno platilo i v Česku zlaté pravidlo z respektované BBC, jež nám pedagogové vštěpovali do hlavy už při studiích žurnalistiky – nasadit zvláštní pracovní prostředky (jako jsou odposlechy či skryté kamery) k získání informace může novináře oprávnit pouze fakt, že požadovanou informaci nemůže získat jinými prostředky a zároveň (sic!) jde o informaci mimořádného veřejného zájmu. Sami novináři však otevřeli tuhle Pandořinu skříňku, když si běžně nahrávají či natáčejí kdykoliv a kohokoliv, nasazují skryté kamery či mikrofony i v nejbanálnějších případech, neodmítají prakticky žádný zdroj informace, ať už je získaný kriminálním způsobem nebo s oblibou z živých policejních spisů nebo rovnou z tajných služeb.
A ten silný veřejný zájem? To už se přece nějak zpětně obhájí.
Příliš veřejné tajemství Náhoda okořenila celou situaci kolem údajného nahrávání schůzky kapitánů českých médií: v ten samý den, kdy se nejen šéfredaktor MF DNES důrazně ohrazoval proti takovému zásahu do integrity médií, jeho deník zveřejnil e-mail místopředsedkyně Věcí veřejných Kateřiny Klasnové adresovaný jen a pouze třem spolustraníkům. Narušení posvátného listovního tajemství a zásah do intimního soukromí této dámy jen proto, abychom se dověděli opravdu „zásadní“ informaci, že kdysi před půl rokem si uvnitř vládní strany několik osob ladilo názory na vzájemnou vnitrostranickou komunikaci? Někdo zřejmě tento e-mail/dopis vynesl a předal novinářům, přičemž nejspíš sledoval jakýsi vlastní zájem. Motivace všech slídilů a zlodějů soukromí je jasná, média skočí po každé takové informaci. Lidské soukromí tak i díky nesoudným médiím ztratilo kvalitu i jakoukoliv ochranu.
A sami novináři jsou najednou v šoku, že se málem stali obětí zbraní, které tak často a rádi zneužívají.
Odvěká otázka „kdo ohlídá hlídací psy demokracie?“ znovu získává na naléhavosti. Jistě, uslyšíme cosi o redakčních etických kodexech či redakčních radách moudrých, které včas zasáhnou. Nejen já však mohu na mnoha případech demonstrovat, že dnes se v médiích nedomůžete ani opravy obyčejné a zjevné chyby. Tiskové či vysílací zákony jsou totiž jen pro smích. V Česku navíc postrádáme (po klinické smrti Syndikátu novinářů ČR) nějaký nezávislý orgán, který by médiím poskytoval zpětnou vazbu alespoň v rovině stanovisek a doporučení.
Síla sítě Jak z toho ven v situaci, kdy nahlas vyslovená kritikamédií ze strany občanů či politiků bývá považována za ohrožení demokracie?Můžeme se bez „starých“ médií obejít, pokud nebudou svou práci dělat kvalitně a vyváženě? Odpověď nabízí aktuální rozvoj internetu a sociálních sítí. Přestáváme být závislí na tištěných médiích, máme k dispozici desítky informačních zdrojů. Každý z nás se tak může stát novinářem, vydávat „elektronické noviny“ a získat si masu čtenářů či diváků. To vše ku prospěchu plurality a demokracie.
David Šimoník, vystudoval žurnalistiku, pracuje v Public Relations
