Když Bárta dvě hodiny povídal u mojita o koních a Kačence

Požádat Víta Bártu, šedou eminenci Věcí veřejných, o rozhovor na téma soukromí byla trochu sázka do loterie. Muž, který platí za tvrdého podnikatele, si ho pečlivě střeží a podobné interview nikdy neposkytl. Tentokrát udělal výjimku, možná i proto, že soukromím se dá odvést pozornost od otázek o vyjednávání o vládě a jeho bezpečnostní firmě ABL, kterým v poslední době čelí takřka každodenně.

Když mu jeden den odpadla schůzka a nedala mu zabrat ani koaliční jednání, v luxusním hotelu U Zlaté studny poblíž Sněmovny se rozpovídal. Byl příjemným společníkem na celé dvě hodiny a řekl snad úplně všechno. "Jste první, kdo se mě na takové věci ptá," podotkl na závěr. Nepřiznal jen termín svatby s poslankyní VV a snoubenkou Kateřinou Klasnovou. O ní hovořil téměř výhradně jako o "Kačence", jen jednou ji během rozhovoru nazval drahou polovičkou.

V restauraci s výhledem na Prahu Bárta působil uvolněně. Ostatně, takový byl v tropickém vedru i jeho oděv: bílé kalhoty a bavlněná košile v přírodní barvě. Čekala jsem spíš oblek, ale jak vyšlo najevo, vázanky nikterak nemiluje a obleky si kupuje, jen když mu v šatníku docházejí. Nejprve pil mojito, když chtěl další, došla máta. Tak si dal grenadinu. Oba nápoje v nealko verzi. 

Výhled na Malou Stranu nebyl od věci. První slova patří jedné z věží, kterou ABL spravuje. Z výšky se zdá na dosah ruky. "Věděli jste, že tam komunisté měli svou vlastní pozorovatelnu? Po letech jsme ji zpřístupnili lidem," vzpomínal. Během rozhovoru mu výhled umožní vysvětlit svůj akční radius. "Tady je dům, kde jsem narodil a kde dodnes bydlím, tady jsem chodil do základní a tam do střední školy. Tady je zase Sněmovna. Mám to takový kousek z domu, že do ní chodím pěšky." 

Bárta nedělá žádná velká gesta, při důrazu na slova nekřičí. Jediné, co přerývá poklidný tok slov, je smích. Je ho víc, než by člověk čekal. Hodně ho pobavila představa zástupu blondýnek přes Sněmovnou poté, co přizná, že tíhne k plavovlasým ženám. Smích doprovází i přiznání, že když už jede se snoubenkou do vídeňské opery, tak na balet. 

Je ješitný. Za podnikání se dokáže pochválit a slovo "chlubit" použije při rozhovoru několikrát. Klasickou mužskou ješitnost otevřeně přiznává při anabázi s řidičským průkazem. Dodělal si ho půl roku po snoubence. Prý i proto, aby se nenechal zahanbit. 

Nejvíc mu dala zabrat otázka, kdo je jeho podnikatelským vzorem: "Nikdy jsem na něčím takovým nepřemýšlel." Lovil v paměti, na jakou operu ho "Kačenka" pozvala ve volební pátek a co ho fascinuje na Karlu IV. "Promiňte, už zase mluvím o politice," omlouval se, když přirovnával boj proti politickým kmotrům k době osvíceného panovníka. 

Nejvíce jihnul při slovech o arabských koních. Jeho klisna Sirael před měsícem porodila hříbě a jak sám říká, kdy je mu nejhůř, má před očima právě louku s koňmi. 

Po dvou hodinách se nechal ještě vyfotit. Žádná netrpělivost, žádné speciální požadavky. Těžko říci, zda pocit, že je jen obyčejný člověk, plyne z jeho skutečné povahy nebo z nacvičených psychologických fint. Ostatně, psychologie je součástí jeho práce a při politických jednáních ji podle vlastních slov s oblibou používá i nyní. Sázím na finty, ale můžu se plést... 

Hana Válková (iDNES.cz)