Jsou Češi pitomci či géniové?

„Rozhodně se nedívám na nic, v čem sám hraji, to je jako masturbace,“ řekl nedávno v interview pro časopis Reflex anglický herec Hugh Grant. Ne, že bych si zpětně toužil číst rozhovory, které pro MF DNES dělám dlouhá léta, ale někdy jsem k „masturbaci“, kterou Grant správně odmítá, donucen. Donucen čtenáři.Ti totiž občas reagují velmi vášnivě. Bývá v tom i zloba, nenávist a vulgarita. Některé zakomplexované bytosti se u toho snaží ukrýt v anonymitě počítačové sítě. Jindy ale naopak dorazí slova dojemná a pochvalná. Ta bývají skoro vždy podepsaná jménem.

Foto: Daniel Buchert

Doslova explozi bouřlivých reakcí vyvolal rozhovor s psychologem Slavomilem Hubálkem, který vyšel v MFD 21. listopadu. Pan doktor v něm prohlásil: „Ve společnosti je třetina lidí, kteří jsou prostě pitomí. Jsou hloupí.“ Za charakteristické vlastnosti pro Čechy pak označil kromě jiného i „malověrnost, skepsi a buranství“.
Pak to vypuklo! 
Text rozhovoru vyšel v sobotu. Na webu iDnes se po první krátké ukázce strhla pod článkem bouřlivá diskuse, v níž nakonec bylo téměř 3350 příspěvků. Dostal jsem také dopisy a desítky mailů. Celá rozprava se dá shrnout do dvou vět. Varianta první: „Ne my, ale psycholog Hubálek či novinář Buchert jsou pitomci.“ Varianta druhá: „Konečně to někdo přesně pojmenoval.“
Byl jsem tím po čase donucen k negrantovské masturbaci a rozhovor si opět přečetl. Opakovat to už zřejmě u jiných interview nebudu, protože ti, co se cítili „potrefení“ vytrhali slova a myšlenky z rozhovoru ze souvislostí a pak se na nich „popásli“.
Vypjaté reakce ale bývají i na interview s lidmi z okrajů politického spektra. Když jsem udělal v listopadu 2005 rozhovor s někdejším šéfem komunistů Miroslavem Grebeníčkem či v lednu 2008 s jeho nástupcem Vojtěchem Filipem, tak reakce některých čtenářů byla jednoznačná: „Bucherte, sám si komunista a propaguješ zločinnou ideologii.“ Kdo by si ale přečetl jakýkoli můj komentář za posledních dvacet let, tak by viděl, že píši v případě komunismu pravý opak.
Nejenom čtenáři, ale i kolegové novináři zase pátrají po důvodech, proč v květnu letošního roku vyšel můj rozhovor s jedním z ideologů extrémistů Filipem Vávrou. Vysvětlení, že moji prací je přece dělat rozhovory s nejrůznějšími lidmi nejrůznějších názorů, abychom lépe poznali jejich pohnutky a myšlenky, téměř nikdo nechtěl a nechce poslouchat. Neustále jsem slyšel: „Buchert, propaguješ neonacisty.“ Je to stejný nesmysl, jako že propaguji komunisty.
Při většině podobných nářků, stížností a nesystémových diskusí o mých rozhovorech v MF DNES si vzpomenu na výše citovaná slova Slavomila Hubálka, kterými počastoval část naší veřejnosti. Nebyl bych tak příkrý jako on, ale někdy mě podobné myšlenky přepadají.
Chybí nám totiž především nadhled. Proto zacituji pár vět z jiného mého rozhovoru. Byl s tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem a vyšel v červnu 2007. Na otázku, jaká omezení života mu kvůli působení v politice vadí, odpověděl: „Jedno úplně nejvíce - skoro nemám čas se projít lesem. A já to tak miluji. Jsem dnes jako v pohádce o třech sudičkách. Přišla první a řekla mi: Budeš doma v překrásném kraji Povltaví. Přišla druhá a povídá: Budeš mít majetek v čarokrásné alpské krajině s čarokrásnými jezírky. Pak přišla třetí a říká: A budeš mít z toho hovno.“
Jo, jo, kdybychom měli nadhled nad názory druhých stejný, jaký má nadhled Schwarzenberg sám nad sebou, neříkal by Hubálek tak kritické věci na adresu národa. A já bych bych nemusel číst svoje vlastní rozhovory, které už vyšly. Šťastný to Hugh Grant, který je takové masturbace ušetřen…

Viliam Buchert - komentátor MF DNES