Jak mně stylista rozbrečel kvůli šatníku…

Stojím před svým šatníkem a chce se mi brečet. Příloha Víkend potřebuje fotku k článku o tom, jak se oblékají politici, který jsem před pár dny napsala. Jenže co si vzít na sebe, když budu vyfocená kvůli článku, kde kritizuji oblečení jiných?

Džíny ne, to se nehodí. Šaty, nebo sukni. Jenže… Před pár dny jsme v magazínu otiskli radu Ladislava Špačka: "U sedící dámy by neměla sukně být od kolen výš než šířka její dlaně". Schválně si to měřím. Hm, dvě dlaně, u jedné superkrátké dokonce tři dlaně, to by pan Špaček omdlel. Projde jen jedna.

A k tomu něco, co nemá příliš velký výstřih a zároveň nepůsobí nudně. Taky problém.

Stylista Kája Pavlíček, se kterým jsme více než hodinu seděli nad fotkami politiků a političek, ze mě vůbec dělá lepšího člověka. Když jsem ho požádala, aby zhodnotil můj outfit, moc se mu do toho nechtělo. Začal tím, že nerad ostatní kritizuje nahlas… Přemohl se - a kritizoval. Vlastně bylo špatně úplně všechno. Vlasy, barva oblečení (už nikdy černou!), líčení. Odcházela jsem a svoje sebevědomí táhla za sebou.

Takže - od čtvrtku postupně doplňuju šatník. Dnes jsem v obchodě měla v ruce černou košili (fakt hezkou!), ale zahodila jsem ji a koupila barevnou. První bod. Minulý týden jsem se vybavila růžovou rtěnkou, možná ji začnu i používat… Druhý bod. Na čtvrtek jsem objednaná ke kadeřnici. Třetí bod.

Přesto - ať to dopadne jakkoliv, končím s otázkami na stylisty: A jak vypadám já? Na tohle člověk nikdy nedostane dobrou odpověď.

Jana Syslová, redaktorka MF DNES