Nemohl jsem si vybrat příjemnější pracovní úkol. K tomu, abych jej splnil, bylo totiž nutné abych, častěji navštěvoval teplické hospody. Ten úkol zněl: Zjistit co nejvíce informací o životě Zbyška Jindry zvaného Oněgin.
Zbyšek Jindra byl na podzim roku 1989 šestnáctiletým učněm, který i přes své mládí dokázal výrazně zasáhnout do toku dějin. Ještě před propuknutím Sametové revoluce rozpoutal ekologické demonstrace v Teplicích - první masové vystoupení veřejnosti proti komunistickému režimu mimo Prahu.
O tomto "prvním teplickém revolucionáři" se však dosud prakticky vůbec nic nepublikovalo. Jeho jméno občas ve svých odborných statích zmiňuje historik Miroslav Vaněk a pak už se o něm lze dočíst pouze v denní situační zprávě StB z 9. listopadu 1989. Zde se píše, že Zbyšek Jindra vyrobil a rozlepil po městě plakátky s výzvou, aby lidé přišli na první demonstraci, která se konala 11. listopadu.
Fakt, že přes tisícovku Tepličanů dostal tehdy do ulic šestnáctiletý kluk, mi připadlo jako nesmírně zajímavé téma, navíc umocněné tím, že jsem při něm objevoval dosud nepoznané a nepopsané. Bohužel, samotný Oněgin před třinácti lety zemřel při autonehodě. Nezbývalo tedy, než se pokusit jeho příběh rekonstruovat pomocí vzpomínek lidí, kteří se s ním znali a kamarádili. A ti se dali najít právě v těch hospodách.
Oněgin totiž nebyl žádný disident, ekolog, a už vůbec ne politik. Byl to mlaďoučký pankáč, naprosto svobodomyslného a nespoutaného ducha. Jeho známí pocházejí z teplického punkového podhoubí přelomu 80. a 90. let, mimochodem velmi bohatého.
Oněgina si pamatuji, ale osobně jsem se s ním neznal. Nebudu ale lhát, když řeknu, že mi nyní tento chlapík přirostl k srdci jaksi in memoriam. Při pátrání po jeho osudu (dělal jsem na tom asi dva měsíce) jsem poznal řadu zajímavých lidí. Nevadilo mi za takových okolností pracovat přesčas, někdy i do pozdních večerních hodin. Má milovaná žena neměla pro takové pracovní nasazení věru vždy pochopení, ale nedalo se s tím nic dělat. Oněgin se stal na několik týdnů mou vášní.
*
Přečtěte si také článek Demonstrace v listopadu 1989 rozpoutal učeň v Teplicích.
*
Vzpomínky kamarádů na to, co Oněgin na podzim 1989 dělal, však byly kvůli značnému časovému odstupu dosti mlhavé. Oněgin se navíc se svým kouskem ani později nikdy nijak nevytahoval a celkově o tom moc nemluvil. Při svém pátrání jsem se tedy zaměřil na informaci, že při výlepu plakátků byli zatčeni dva lidé. Ten druhý by mohl vědět víc. Díky řadě náhod jsem nakonec zjistil jeho jméno a získal na něj telefon. Klíčový svědek pracuje v prodejně vrutů, šroubků a matiček asi dvě stě metrů od mého bydliště - právě tam jsem ho vyzpovídal.
Pokusil jsem se Oněgina popsat takového, jaký nejspíš skutečně byl. Nechtěl jsem z něj dělat hrdinu, ani jsem nechtěl jeho čin zlehčovat. Historii prostě někdy píšou zcela neznámí lidé.
Jsem rád, že většina lidí, kteří byli před dvaceti lety v Teplicích přímo "u toho", tento článek ocenila. Líbil se dokonce i Oněginově mamince, což považuji za poctu největší. A navíc se mi po jeho zveřejnění ozvalo několik lidí, kteří znají další dosud neznámé podrobnosti. Vypadá to na zajímavé pokračování...
Antonín Viktora, editor ústecké MF DNES
