Křičeli, že přijde průšvih, tak tedy přišel. Tím křikem, tím přehnáněním si ten průšvih sami přivolali. Co je ovšem pozoruhodné, někteří v něm pokračují dále, i když se ukazuje, že situaci jen zhoršuje. Řeč je o tom, proč se česká ekonomika propadla do recese, která by bez onoho křiku mohla být přinejmenším mírnější.
Loni touto dobou bylo Česko plné výroků předvídajících blížící se hospodářskou katastrofu či dokonce apokalypsu. Ta se nekonala, tedy rozhodně ne v rozsahu, v jakém se o ní mluvilo. Ovšem lidé se předpovědí polekali, omezili nákupy, firmám klesl odbyt a hospodářství se začalo propadat (byť pokles je oproti krizi z roku 2008 stále mírný). Obrazně řečeno: vzýval se ďábel, přišel alespoň čert.
Zajisté, výše uvedený popis je zjednodušující. Existovaly a existují též skutečné, nikoli psychologické faktory, které nynější recesi v Česku způsobily. Dluhová krize v eurozóně, která vedla ke snížení zájmu o české zboží v Evropě, není smyšlená, stejně jako nebylo smyšlené opakované zvyšování daně z přidané hodnoty, jímž Nečasova vláda brala lidem peníze, které by jinak utratili (a pochybnosti, zda tento způsob úspor byl nutný, jsou určitě oprávněné).
Avšak druhou věcí je, jak se všechny ty záležitosti podávaly a prodávaly veřejnosti. Podávaly se totiž tak, jako že se blíží konec světa a lidé si mají co nejrychleji schovat zlato do matrace a hlavně neutrácet.
Mohl by přijít „boj o holou existenci“ a „bude to fakt hustý“ – říkal před rokem ministr financí Miroslav Kalousek o krizi v eurozóně a možných vyhlídkách ekonomiky. Kalousek tak patrně hovořil v rámci přípravy na další zvýšení daní, ovšem velice pravděpodobně ona tvrdá slova a tvrdý tón českého spotřebitele vyděsily, aniž byly nutné. Nyní už zařazuje ministr a vláda zpětný chod, chtějí podporovat růst a nepřivolávat katastrofu. Škoda jen, že to Kalouska nenapadlo před rokem: nikdo přitom nechtěl, aby krizi v eurozóně zlehčoval, jen se to dalo říci tak, aby člověk necítili nutkání pohlédnout z okna, zda už venku neteče krev.
Ovšem do strachu, že apokalypsa už je s Nečasovou vládou tady a je potřeba šetřit a nic si nekupovat, může spotřebitele snadno uvést i poslech politiků levice. Samozřejmě odsuzování kroků vlády je z podstaty činností opozice. Ale myslí si sociální demokraté Bohuslava Sobotky vážně, že kreslením katastrofy ekonomice pomohou? A že firmy nyní budou ochotně investovat a přijímat zaměstnance, když slyší, co všechno ČSSD po volbách zruší, změní, zavede? Podezírám je, že postupují dle hesla „Čím hůře, tím lépe (pro nás)“, patrně v pyšné víře, že až se chopí moci, oni vývoj hospodářství okamžitě otočí. Neotočí, ježto nejsou kouzelníci – a pak jen budou na veřejnosti říkat, že za všechno může hnusná předchozí vláda. A Čechům se lépe nepovede.
Avšak bylo by nespravedlivé vinit z vyvolání apokalyptických nálad mezi spotřebiteli jen politiky. Významným hráčem jsou zástupy ekonomů, analytiků a novinářů, které katastrofické výroky politiků buď zesilují, nebo dokonce přidávají vlastní. Z mnoha zpráv českých médií rok starých byste usoudili, že Řecko už od ledna není v eurozóně, nebo dokonce už nemůže existovat ani euro. Černé předpovědi se nenaplnily, ale paniku to v českém spotřebiteli určitě vyvolat mohlo
Pozoruhodné přitom je, že mnozí nastoupenou cestou šíření apokalypsy kráčí dál. Příkladem může být třeba večerní ekonomické zpravodajství na ČT24. Po některých dílech může divák snadno získat pocit, že lepší bude rovnou se oběsit. Příval brutální zpráv je opravdu hrozivý, je-li sama o sobě informace málo apokalyptická, přidá se komentář nějakého pesimistického analytika. Před pár týdny se člověk dozvěděl, že řečtí politici jistě neschválí potřebné úspory. Aniž bych chtěl situaci v Řecku zlehčovat, taková předpověď prostě nebyla adekvátní. Řecký parlament nakonec úspory schválil, ale v českém spotřebiteli mohla opět zůstat stopa, že je potřeba šetřit, protože se všechno řítí do horoucích pekel. Podobně je možné zprávu, že ministři financí eurozóny odložili odeslání dalšího balíku peněz Řecku, podat dvěma způsoby. Buď že se Řecko děsí (čehož se může zděsit i český spotřebitel), nebo věcně s vědomím, že podobné tahanice a silná slova z Řecka kolem odeslání pomoci už ty byly i dříve, a stejně nakonec Řecko peníze dostalo. Je jasné, že někteří kolegové novináři si vybrali ten první, "děsivý" výklad.
Zajisté, je známo, že mnozí Češi mají skuhrání rádi a se zvláštní chutí vyhledávají co nejčernější předpovědi. Ani to však nemůže být omluvou, proč se takové věci pouští do oběhu.
Opravdu doporučuji všem, politikům levice i pravice, ekonomům i novinářům příště zvážit, zda lakovat všechno zásadně načerno a vybírat si a vydávat do světa jen ty špatné zprávy. Na lakování načerno bude chvíle, až všechno zčerná. Zatím však ono lakování vede k tomu, že ekonomický propad v Česku je horší než v okolních zemích. A tento propad nakonec může postihnout i ty, kdo ho přivolali. Ztrátou postu nebo ztrátou práce.
Michal Musil, MF DNES
