Chtěli bychom snad, aby se český bulvární tisk učil v Británii?

Nenávist trvala toho dne více než jen pětminut – spíše šlo o několik hodin. V jeden loňský březnový čtvrtek ovládla nevraživost vůči českému bulvárnímu tisku sál českého Senátu. Na zvláštním semináři tam hovořili herec Marek Vašut či senátor Tomáš Töpfer a příspěvky některých řečníků se nesly v takovém duchu, jako by český bulvár byl nejhorší na planetě.

Poslední vydání News of the WorldProfimedia.cz

Na toto shromáždění jsem si vzpomněl, když vyšlo najevo, že se novináři populárního britského nedělníku News of the World nelegálně nabourali do telefonů unesené dívky či pozůstalých po vojácích padlých v Afghánistánu. Což – jak se nyní zdá – byl jen počátek rozsáhlého skandálu kolem britských novinářů.

Tedy, při popisu onoho semináře v Senátu mírně (a záměrně) přeháním; ale asi tolik, jako byl přehnaný termín „vražda cti“, který tam zazněl. Protože jestli český bulvár „vraždí čest“, jaká slova by se pak musela použít pro hříchy britského nedělníku?

Aby bylo jasno, mám pochopení pro stížnosti těch českých herců či spisovatelů, kteří to s bulvárními novinami nehrají (i když spousta celebrit činí přesný opak a informace jim sama dodává). Nezastávám se špiclování v čistě soukromých záležitostech a naprosto nehodlám obhajovat situace, kdy (české bulvární) noviny píší lži. V takových případech, je-li lež dotčeným žalována a prokázána, mají soudy postupovat rychle a tvrdě – a zákonodárci a politici mají zajistit, aby systém v tomto směru dobře pracoval.

Přece mi na komplexním nadávání na místní bulvár jedna věc vadí. Jde totiž o – v našem prostředí tak časté – totální sebeodsuzování, náhled, že Česko je nejen nedokonalé, ale rovnou nejhorší na světě. Jde o typ sebezahleděnosti šířené paradoxně lidmi, kteří jinak českou společnost za zahleděnost do sebe samé peskují. Ostatně mediální kritici (ti, kteří český bulvár odsuzují jako ruku Belzebuba) o britském skandálu zatím příliš nemluví. Dost možná jen v létě odpočívají, dost možná se jim však nehodí do konceptu, podle něhož by se tuzemští novináři do jednoho měli vydat učit se zkušenostem v Británii.

Jsem totiž docela rád, že si český bulvár, jakkoli protivný, nebral z Británie stoprocentní příklad. Že neodposlouchával tisíce občanů (snad zde – doufám – nebude nikdy taková praxe odhalena). A že na rozdíl od News of the World nezveřejňuje seznam pedofilů a nezamíchá do něj nevinné, které pak napadne pobouřený dav.

Prostě nadávání na Česko má mít své meze, což platí nejen pro oblast bulváru. Třeba česká politika je jistě hrozná, ale italský Berlusconi, jenž se přes všechny hanebnosti, skandály a podezření drží zuby nehty u moci, mi přijde snad ještě horší.

To však je zas jiný příběh.

Michal Musil, zástupce šéfredaktora MF DNES