Ani Bohemka, ani Střížkov. Klub bez fanoušků, stadionu i beze jména

Dal jsem si závazek, že v nedělní on-line reportáži z fotbalu na pražském Strahově se obejdu beze slov "Bohemians" i "Střížkov". Byl to takový malý truc. Název Bohemians si klub z opačného konce Prahy před pár lety pronajal, aniž by ho se slavnou tradicí zelenobílých pojila sebemenší souvislost. Tento nejpodivnější účastník fotbalové ligy se v minulosti jmenoval Kompresory, pak se překřtil na Střížkov, a toto jméno mu mnozí přisuzují dodnes.

Jméno Bohemians si nezasloužili, ke Střížkovu se nehlásí, je to tedy klub beze jména.

V reportáži jsem střídal slova "domácí", "Pražané" nebo "zelenobílí". Dlužno dodat, že text byl nadepsán kompromisním názvem Bohemians/Střížkov, jaký jsme se v redakci iDNES.cz rozhodli pro lepší srozumitelnost používat, a také všechna technická data, která do on-line reportáže automaticky vkládá databáze (průběžné skóre, informace o střídání, napomínání atd.), toto označení ctila.

On-line přenos tak i přes můj malý truc zůstal srozumitelný, a to je zásadní aspekt, který v redakci v tomto schizmatu dvou Bohemek vyznáváme. Klub s oficiálním názvem Bohemians 1905 se snažíme co nejčastěji psát s přívlastkem "vršovický", konkurenční FC Bohemians Praha zase uvádíme jako "střížkovští Bohemians". Bez místopisných přívlastků se ve světě zelenobílých orientují zběhlí fotbaloví fandové, ale iDNES.cz oslovuje i laiky.

Uznávám, že místopisné označení v případě "druhé Bohemky" kulhá, klubu totiž kromě jasně určujícího jména chybí i stadion. Své domácí zápasy hrají Střížkovští v azylu na Strahově, čímž vzniká vskutku ojedinělé odstrašující spojení. Klub bez fanoušků hostuje na neoblíbeném stadionu, kam své věrné horkotěžko dostávala i mnohem mnohem populárnější Slavia.

Mě přivedly zpravodajské povinnosti na domácí zápas střížkovských strahovských Bohemians poprvé až nyní a zůstaly mi skličující vzpomínky. Jako novinářský elév jsem tady společně s třiceti tisíci diváky prožíval v devadesátém roce fascinující bitvu Československo - Španělsko, reportoval jsem odsud o senzační výhře Slavie v šestadevadesátém v Poháru UEFA s AS Řím i o jedenáct let později o historickém postupu téhož klubu do Ligy mistrů.

Od stejného stolku, kde jsem opěvoval Poborského trefu do italské branky i Vlčkovo sólo proti Ajaxu, jsem tentokrát sledoval neuvěřitelné panoptikum. Kromě hlavní tribuny nikde ani noha, o "atmosféru" se starala klaka trumpetistů, kteří pro fotbal nepřirozeným způsobem zato neúnavně vyhrávali od první do poslední minuty.

Je to zvláštní, liga se dá hrát bez fanoušků, bez tradice, bez stadionu, s rozporuplným jménem...

Jsou však i momenty, kdy před Střížkobohemkou musím smeknout. Do ligy se klub prokousal čistě sportovní cestou; na rozdíl od několika jiných účastníků nejvyšší soutěže si žádný postup nekoupil. Loni ligu zelenobílí celkem bez potíží udrželi, teď se o záchranu perou znovu. I těm několika málo fandům, ač vzbuzují dojem nájemných komparsistů, asi opravdu bije srdce zrovna pro tento klub. I na tu nekonečnou dálku, z jaké na Strahově fotbal sledujete, dokonale rozeznávali své hráče a po každém solidním zákroku hned skandovali jejich jména.

Svou malou téměř nepostřehnutelnou trucakci s opomíjením jména klubu v on-line reportáži jsem dotáhl do zdárného konce, ale v dalších článcích ze zápasu jsem už zatloukat nemohl, jmenovat jsem musel. Ze čtyř novinářů, kteří na ligový duel s Brnem dorazili (!), jsem zůstal v tiskovém středisku nejdéle. Zrovna jsem dopisoval rozhovor s domácím hrdinou Romanem Dobešem a lámal si hlavu, jak napsat do titulku hráčovu klubou příslušnost a neurazit, když se ze sousedního VIP salonku ozvalo chraplavé skandování: "Pražskej Střížkov, to jsme my, to jsme my, to jsme my-y-y!!!"

Ok, pak to jistě unese i titulek: "Po podzimu nechceme být na sestup, plánuje střížkovský hrdina Dobeš"

Držím palce.

Jaroslav Beránek, zástupce šéfredaktora iDNES.cz

Ilustrační foto: MF DNES, Michal Sváček