První článek, který od vás čtu. Jenom díky tomu, že jste se zapojil do diskuze pod mým posledním blogem. Holt blogerů je moc a cizí blogy čtu málo. Ale k věci. Váš příspěvěk se mi líbil nejenom proto, že v Praze bývám často a rád. Kdy jsem byl naposledy v Olomouci, si už nepamatuji, ale vzpomínám, že v nějaké restauraci v centru města jsme si dali k obědu "smažák" s bramborem a tatarkou. Nebyl ani z eidamu ani z goudy, ale z olomouckých tvarůžků. Chutnalo mi to. Apropó držkovou polévku nesnáším a do úst bych ji nedal. Podobně jako prdelačku nebo rybí polévku

Smažené tvarůžky mám také rád, ale nikdy je nedělejte doma. Budete pak muset vyprat záclony, ten pach je obrovský. Jinak jsem rád, že jste napsal stejně jako já držkovou polévku a ne dršťkovou polévku, jak to má být správně. Vyslovit po sobě písmena r,š,ť,k je leda tak na zlomení jazyka

Nojooo, Hanák by chtěl v Praze hovězííí, to se na to teda podívámeee

Hezký článek. Asi jste jen dostal hovězí pro Moraváky. Já zase to obdobné řeším, když přijedu do moravských sklípků a říkám si, proč ten Cabernet chutná jako Frankovka. A když požádám, jestli by mi nenalili z támhletoho sudu, kde je napsáno Cabernet, tak mi řeknou, že to nejde. Ale nejsou všechny moravské sklípky špatné, stejně jako nejsou špatné všechny pražské restaurace.

Praha je, a to nemyslím nijak ironicky, u nás gastronomická špička. Druhý den, jak už jsem psal Filipovi, jsme si vše vynahradili

Napsal jsi to moc hezky, Viléme. Fakt jsem se zasmál (ač mi po Dukle moc do smíchu nebylo), i když té pointě ohledně masa - jakožto vegetarián - úplně nerozumím. Zdravím Tě srdečně.

Jsem rád, že jsem ti po Dukle zlepšil náladu

Jen tak na okraj. Vzpomněl jsem si na tebe jako obdivovatele Leoše Janáčka, když jsem před čtrnácti dny sledoval na Artu záznam premiéry Její pastorkyně z Londýnské královské opery. Na konci náročné londýnské obecenstvo si vyžádalo velké množství opon. Moc se mi to líbilo.

Ahoj, bohužel velice často i jinde než u nás platí, že poblíž turisticky exponovaných míst se většinou než s pěknou gastronomií setká s turistickou pastí. V Praze je samozřejmě řada skvělých podniků, jen musí člověk vědět kam...

Přesně tak, Filipe. První den jsme se věnovali památkám a druhý den, k naší spokojenosti, gastronomii mimo městskou památkovou zónu

Napsal bych, že vyprávění má fakt říz, ale raději ne, když to podle nože v kuchařových rukou hrozilo říznutím. Zrovna tento druh "zázraků" příliš v lásce nemám. V podstatě vám ale překvapivě zázračným způsobem vyhověli. Chovali se jak hovada, čili hovězí bylo jaksi virtuálně přítomné.

Mně se kdysi přihodilo něco podobného. Objednal jsem si medailonky z vepřové panenky, ale přinesli nahrubo nakrájené kostky z vepřové kýty, suché a jen stěží poživatelné.

Když jsem to reklamoval, nastal povyk nesoucí se celým lokálem: "Když ten (....) nepozná vepřovou panenku, tak ať nechodí do hospody!!!"

Mělo to potom dost brzy takový zázračný "šťastný konec". Lidé tam přestali chodit a hospoda zkrachovala.

Nakonec jsme byli hovězí všichni, jak už dole vtipně podotkl Vašek Kunft

Však sa aj hovorí, za peníze v Praze dům. Problém je u vás aj s bezlepkovou stravou v reštaurácii. Povedia bezlepkové a nie je. A trochu akoby sa tá česká strava vytrácala, lepšie a lacnejšie som sa nejdela v indickej reštike, ako v klasickej(odporúčam budhu v Brne).

Díky, Janka, za dobrý typ. V Brně jsem často, tak tam zajdu

Viléme, vy Hanáci, neznáte vyšlechtěného křížence kravovepře? Jeho maso vypadá jak vepřové a chutná jako hovězí.

Néééé, to bylo z vepřokrávy! Vypadá jako prasečí, chutná jako prasečí, stojí jako hovězí!

O pražských držkách nemám sebemenší pochybnosti. Ale vy jste měl určitě na mysli d r š ť k y.

Možná autor patří k lidem objednávajícím si v Německu "gezichtezupe" ...

Měli jsme zájem v Praze navštívit Werichovu vilu. Cestou k ní jsme došli restauraci Piknik Park a rozhodli se poobědvat. Objednali jsme si těstoviny s houbovou omáčkou a k tomu víno. Číšník vzápětí přinesl tři láhve moravského vína a dal nám ochutnat. Projevil jsem chuť na Rulandské šedé a vzápětí nám přistálo na stole. Číšník byl neustále k dispozici a jídlo bylo skvělé. Za ochotu jsem se revanšoval dýškem ve výši dvou stovek. Přijal pouze stovku s tím, že by to bylo přehnané. Když jsem to vypravoval vnukovi, který při studiu dělá o víkendu pingla v další skvělé restauraci Kuchyně naproti vchodu do Pražského hradu, nechtěl uvěřit.