Utěšení není žádné potěšení

  Nejsem právě „instagramově“ veselá kopa vyzařující kolem sebe energii, jako rozpálená martinská pec, ale to ještě neznamená, že mám depku.

Jsem zajedno se Zdeňkem Svěrákem, že„není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, hlavně nesmí bíti smutno, natož aby se brečelo.“ V dnešní době nebýt prvoplánově happy, tedy není žádný med. Ne, že bych se neuměl přetvařovat. Mám celkem přirozený herecký talent a dokáži se radovat jako vítěz horské etapy Tour de France, což však ve veskrze závistivém prostředí dynamického pracovního kolektivu také není dobře, ale nejsem to já. Když se vrátím do své přirozené náladové polohy, kdy mi rozhodně ale není smutno, byť ani přímo veselo, přicházejí nevyžádaná utěšení ve stylu : „Vildo, je všechno oukej?“ „Jsi v pohodě?“ To mám hned nutkání změřit si teplotu, jestli na mě něco neleze, anebo zapřemýšlet, co mě mohlo tak rozhodit, aniž jsem to dokázal zaznamenat. Takové utěšení není opravdu žádné potěšení. A to zatím mluvím o dobrých duších, které to se mnou myslí veskrze dobře. V nepovolaných rukou však může mít náležitě namíchané utěšení výraznou příchuť po hořkých mandlích. Je to doslova zbraň hromadného ničení dobré nálady a duševní pohody.

Situace : Na plese požárníků jsem opět nic v tombole nevyhrál. No a co? Některé ceny by se hodily, ale jiné/například třicetikilový pytel lepidla na kachličky/ by byly leda za trest.

Útěcha : Teda Vildo, ty ale musíš mít pech. Ještě jsem tě neviděl, že by jsi někdy něco vyhrál...ale z toho si nic nedělej. Třeba budeš mít úspěch v lásce.

Reakce/samozřejmě jen v duchu/ : Náhodou už jsem také něco vyhrál. Třeba poukázku na knihy v hodnotě 800 Kč v nakladatelství Dobrovský! Jen mizera mi může v mém věku přát úspěch v lásce. Takový úspěch může akorát vést k toxického předávkování sildenafilem ,účinnou to složkou modré tabletky ve tvaru kosočtverce, a následnou zástavou srdce.

Situace : Ve finále podnikového tenisového turnaje jsem prohrál s o deset let starším soupeřem

6 : 0 6 : 1.

Útěcha : Tak jsem slyšel, že sis z podnikového školení odvezl dva kanáry. Z toho si nic nedělej. Když nejde o život, jde o hovno.

Reakce /opět opožděná/. Už jen to, že jsem postoupil až do finále, byl nečekaný úspěch! Je však pravda, že kdybych nevyhrál semifinálovou třísetovou bitvu, ušetřil bych si ostudný výprask s tím dědkem se zlatou rukou, který mě honil po kurtu jako čamrdu. A beztak jsem si odnesl jen jednoho kanára a ne dva.

Situace do třetice všeho dobrého : Zajel jsem si koupit do Mounfieldu velmi žádané a odborníky doporučované akumulátorové nůžky na živý plot. Až v prodejně jsem zjistil, že právě probíhá akce kolo štěstí. Tak jsem si na závěr také zatočil. Kolo se zastavilo na sto procentech. Tedy málem. Kolovrátkový mechanismus nakonec ještě jednou klapl a ze stovky zůstala jen obligátní čtyřicítka.

Útěcha : Brácha mi říkal, že jsi měl v sobotu v Mountfieldu neskutečnou smůlu. Já být na tvým místě, tak tohle bych nedal. Fakt jsi dobrej, že bereš všechno tak sportovně. Máš můj obdiv.

Reakce : Kdyby nebylo to zpropadené kolo štěstí, mohl jsem být absolutní vítěz. Ty nůžky už měli na prodejně poslední a já měl ryzí ničím nezkalenou radost, že jsem je, na rozdíl od toho rozčilujícího pána, který stál v řadě až za mnou a chtěl je taky, získal. Sice jsem si na kole štěstí vytočil čtyřicet procent slevy /méně se už vytočit nedalo/, odcházel jsem z prodejny jako typický loser. Aspoň tak to všichni hodnotí.

Jestli budou pod tímto článkem nějaké reakce, tak vás snažně prosím hlavně žádné utěšování. Jsem fakt oukej a v pohodě.