Ty příkopy jsem sice nevykopal, ale zasypávat je nebudu

Vyhýbám se i jedincům, kteří se dají po převaření konzumovat, ale z hřibu žlučníku se ani po hodině vaření lanýž neudělá

My tři kamarádi přes cyklistiku jsme podnikli dvoudenní výlet na kole do Mutěnic. Názorově jsme každý někde jinde, ale mnoho věcí nás spojuje. V Mutěnicích je největší počet soukromých sklípků na celé Moravě a uličky mezi nimi tvoří hotové bludiště. Vždy se najde sklep, kde vás majitel rád přivítá a nabídne za rozumnou cenu posezení s vínem a k tomu i něco k zakousnutí. Ve sklípku bylo fajn, ale pak se řeč stočila k politice, když téma víno, ženy a zpěv bylo vyčerpáno. Jeden, který z nás tří působil zdaleka nejsympatičtěji, najednou zcela vážně řekl, že vláda, která dozajista po volbách skončí, by měla být prohlášena za vlastizrádnou a popravena. Upozornil jsem ho, že trest smrti byl u nás zrušen. On na to řekl, že bohužel mám pravdu. Vzápětí poznal, že zašel asi příliš daleko a rychle se vrátil k masce sympaťáka. Už to však nebylo ono, prasklina, která se během několika málo okamžiků vytvořila, se už nezacelila. Ani jsem o to neusiloval. Vykopat válečnou sekeru by byl absolutní nesmysl, ale zasypat příkop rovněž.

Sice rád dělám mediátora, ale ne tak, že ze sebe udělám fackovacího panáka. Pevně věřím tomu, že v každém člověku se najde něco dobrého, ale nemám tolik energie na rozdávání, abych se hrabal v odpadcích a hledal v nich miligramové zlaté zrnko. Když je škaredé počasí na kolo, jsem ochoten šlapat na rotopedu, aniž bych se dostal byť o centimetr dopředu, ale utrácet čas přesvědčováním přesvědčeného nehodlám.

Na druhé straně mě nebaví pobyt v omezeném prostoru názorové bubliny jako nějaká akvarijní rybka. Postupem času vždy zjistím, že se osazenstvo mění v přísnou sektu trestající jakoukoliv odchylku anebo projev pochybnosti. Kterákoliv bublina má tu nepříjemnou vlastnost, že se v ní nedá větrat. Jakmile se o to někdo pokusí, bublina praskne. Často si rozumím víc s těmi, co se na svět dívají z jiného úhlu, jsou třeba i hluční a k ostřejšímu slovu nemají daleko, ale neváhají v nouzi pomoci.

Straním se však lidí, kteří na mě působí toxicky. Dokážu je nějakým svým šestým smyslem rozpoznat. Ale zase. Necítím potřebu, abych na sebe vzal roli nějakého samozvaného pyrotechnika a riskoval, že sám nakonec dojdu k úhoně. Vyhýbám se i jedincům, kteří jsou z mého subjektivního hlediska toliko nejedlí. Jsou to takové houby, které se sice po převaření konzumovat dají, ale i tak leží nepříjemně dlouho v žaludku. Přiznávám, že čas od času se z nějakým takovým zapletu do dlouhého diskuzního vlákna, ale ani hodina ve vřelé vodní lázni z hřibu žlučníku lanýže neudělá.

Zkrátka a dobře, snažím se zbytečně příkopy nehloubit, ale když tu už jsou, a vůbec se tomu nedivím, zasypávat je nebudu. Ostatně příkopy, zdi, zátarasy a valy jsou od pradávna prostředky ryze obrannými. Možná zase nastává doba, kdy budou zapotřebí.