Turek a jeho Macinka

Nejde o název love story z první republiky, ale o satiru, kterou tito dva pánové už několik dnů předvádějí.

Volby, kdy nám šlo údajně úplně o všechno, skončily. Čekal jsem všechno od tragédie antických rozměrů hudebně podbarvené závěrečnou dojemnou částí Lacrimossa z Mozartova Requiem d moll až po obdobu erotického filmu Devět a půl týdne, kdy vítězové voleb a jejich fandové posunou hranici extatické rozkoše za hranice všeho možného a nemožného. Místo toho jsme svědky příběhu Turka a jeho Macinky. Název Turek a jeho Macinka mylně evokuje prvorepublikové čtení z edice růžové knihovny pro ctěné dámy a slečny, ale není tomu tak. Spíše jde o satiru, kterou tu oba pánové už několik dnů předvádějí v tak vysoké kvalitě, že se právem nabízí otázka, co budou osvědčení profesionální tvůrci politické satiry žrát.

Přitom ani jeden z úhlavních představitelů Motoristů sobě nejsou typičtí komici. Na to jsou až příliš krásní, zejména pak pan Turek. Mysliveckou mluvou jde o doslova trofejní kousek, kterému bych měl i ve svých nejlepších letech opravdu co závidět. Každá žena, která na něho pohlédne, okamžitě ustane se sledováním reklam na přípravky proti vaginální suchosti. Vysoký, ramenatý, dlouholebý blonďák s vystouplými lícními kostmi a pevnou bradou jako kdyby z oka vypadl Old Shatterhandovi v podání Lex Barkera. S takovýmto somatotypem lze dělat legraci jen nechtěnou. Jak je vidno, panu Turkovi se to s úspěchem, který by mu záviděl i Felix Holzman, náramně daří. Pan Macinka je na komika rovněž málo vhodný pro svou nenápadnou medvídkovitou úhlednost, která kontrastuje s mohutným třílitrovým americkým pick-upem, ve kterém teď jezdí. Přesto, jak se ukazuje, dokáže zdatně nadhazovat poslanci Turkovi míče na všebourající komické skeče.

Tak jako blahé paměti Felix Holzman rozvedl název filmu Včera, dnes a zítra do ikonické scénky, podařilo se téměř totéž oběma pánům jejich požadavkem stát se ministrem zahraničních věcí a ministrem životního prostředí.

Záhy se ukázalo, že pro hlavní roli je předurčen Filip Turek, jehož komika vystoupala rychlostí přesahující i oněch 200 km za hodinu až na samý vrcholek všeobecné lidové zábavy alespoň u těch, kterým se říká smějící se bestie. Momentálně to vypadá, že už ani nepotřebuje nadhazovače Marcinku a vystačí si jako stand-up komik. Každý den přináší něco nového, byť jde o věci i několik let staré. Třeba lístek s nakreslenou šibenicí za stěračem auta saúdské ambasády, na jehož střeše umístil velkou loveckou nábojnici, která mu, jak Filip Turek vysvětlil, nechtěně vypadla z kapsy / potlesk /.

Radši ať necháme na někom jiném, aby účinně loboval za zrušení nebo aspoň odklad zákazu spalovacích motorů, neboť to beztak nakonec rozhodne trh.