jo, jedny porcelánové hrnky mám dodnes

našla jsem Vás nedávno, dobře se čtete, tak dočítám postupně

to jsem rád

Máte pravdu, byl to veliký svátek, na pracovištích ten největší. Ale ani v lednu a v únoru žádná nuda nebyla, vždyť co chvíli měl někdo narozeniny či svátek, ženil se, vdávala se, stal se tátou... V jedné mojí práci už toho bylo příliš, tak se ředitel (také účastník těch oslav) jednou naštval a prohlásil, že na pracovišti a v pracovní době se žádný alkohol pít nebude. Vyřešili jsme to tak, že jsme se začali scházet v opuštěné místnosti, kde byla zima jako v márnici, a po pracovní době; naštěstí to ředitel dlouho nevydržel a brzy jsme se vrátili do tepla a k pořádnému využívání pracovní doby.

Jako odměnu za článek Vám zarecituji básničku, se kterou jsem vystoupila na MDŽ v kině, bylo mi asi osm let. Těší mě, že si ji dodnes pamatuji:

Všichni přijdou z blízka z dáli, aby maminkám hold vzdali, z drobných bílých konvalinek do vlasů jim vpletou vínek.

Hezké, Viléme, ne?

Tak náhodou MDŽ byl jediný socialisticko - komunistický svátek, které ve mně nevzbuzoval odpor, nýbrž právě naopak.

Nezapomínejme, že vznikl v Americe, což naši souzi pietně zastřeli.

Pracovní spolektiv v našem ústavu byl sice silně silně genderově nevyvážen, dámy tu byly v trapné menšině, nicméně oslava byla vždy vydařená. Náš dramatický kroužek (mnou vedený) uspořádal vždy nějaké pěkné představení, např. operu Otello, muzikál Hamlet, loutkovou hru Červená karkulka, detektivku Příšerný dar, rozhlasové dramatizace povídek o Sherlocku Holmesovi a rozhlasový horor Faust a spoustu dalších recitací, písní, povídek atd.

Takže - ne, tento svátek ve mně vzbuzuje velmi milé a žertovné vzpomínky.

Taky mám na ten svátek podobné vzpomínky jako vy Ke všemu náš pracovní kolektiv byl genderově vyvážený s mírnou převahou žen.