Nikdy jsem tyto výprasky nechápala ani jako dítě ani v dospělosti. Ano , psycholog byl nahrazen onim nenáviděným předmětem. Jenže leckdo si do života odnesl různá traumata,velké ponížení atd . Nechci se však zastavat toho, že děti mohou všechno . Chápu, že hlavně v pubertě je to někdy na pár facek.

Soni, úplně ti rozumím. Jakmile bylo následkem trauma nebo velké ponížení, šlo o odsouzeníhodný exces. Navíc na kluky byl poněkud jiný přísnější metr než na holky. Zdravím tě

najviac sa mi páči táto pasáž " nikdo z nás děcek nežil v permanentním strachu, což si vysvětluji tím, že tehdy ještě neexistovala potřebná osvěta a psychoterapeutů bylo jak šafránu.

Je rozdíl mezi bitím (neboli fyzickým týráním) a tzv. výchovným/i políčkem/políčky ve správný čas a na správném místě.

Jsem z generace, kde ta výchovná patřila k běznemu výchovnému procesu tehdy, kdy zkrátka slova nestačila... Týkalo se to i mne jakožto dítěte.

Nikdy mne však nenapadlo ani jsem nepociťoval, že by tak mí rodiče činili z jakési radosti nebo že bych nějak trpěl či z toho měl doživotní trauma. Naopak vím, že to "přišlo" až jako poslední možnost mi něco "vysvětlit". Poslední výchovná se udála v mých 12 letech a na místě mých rodičů bych dnes v takovém případě konal úplně stejně.

Podle mého názoru je pro dítě ze všeho nejhorší nezájem jeho rodičů (vychovatelů), lhostejnost, ponižování a další způsoby psychického týrání, srovnatelné snad jen se sexuálním zneužíváním.

Dnes je u nás moderní a prosazování pedocentrismus (převzatý z USA 50. let min. století) - dítě jako modla, která může vše. Výsledky netřeba uvádět. Vidíme je až příliš často všude kolem sebe.

Pozn. Americký film Džungle před tabulí z 2. pol. 20. stol. jsme tehdy sledovali jakožto horor a na našich školách (tehdy!) něco zcela nepředstavitelného....

Za Váš blog .

Vyjádřil jste to přesně. Mám ještě dvě sestry a všichni jsme se shodli, že jsme dětství prožili v láskyplném rodinném prostředí.

Tak to jsme na tom stejně, Viléme. Dodnes si pamatuji, jak ke mně táta přistupoval - v jedné ruce žakovskou, v druhé tzv. štípák- se slovy " tak ty si z nás budeš dělat srandu?!"

přitom můj táta si to ani trochu neužíval, spíš to bral jako svou rodičovskou povinnost jakkoliv nepříjemnou.

... a co bych se tu rozepisoval a planě blábolil? Naše sametová mládež, už ani neudrží, jsou-li pokáráni a často se rozbrečí za oprávněnou výtku. Ano, stalo se i v mé firmě, hochovi, ve věku 18 let.

Takže, - na co debatovat? Já se v 19 ženil a staral se o rodinu.

Když jednou, to už jsem byl kolem čtyřiceti, nás moje maminka navštívila a z ničeho nic na mě obrátila zvlhé oči a pravila: "Já vím Toníčku, že jsem tě občas seřezala. Věř mi, že mě to dnes opravdu mrzí," odpověděl jsem, "ano mami, řezala jsi mě. Ale já si to vžycky zasloužil. Někdy si myslím, že jsi mě měla řezat víc!"

Bože můj, v jakém my to dnes jen žijeme světě?

Ono je to, Antoníne, tak. Nejvíc, co může dítě trápit, je nedostatek lásky a lhostejnost okolí. Díky za nahlédnutí

Tak to já jsem asi ta sněhová vločka. Doma mne nikdy neuhodili, dokonce na mě nikdy nekřičeli. Jednak to neměli v povaze a jednak dobře věděli, že pokud by se tak stalo, rozložila bych se na atomy. Dodnes nesnesu ani pohled na fyzické násilí. Přesto si myslím, že jsem dobře vychovaná. A možná právě díky tomu, že nebili rodiče (ani učitelé) mne, by mě nikdy nenapadlo, abych uhodila své děti. Ať už ty vlastní nebo ty, které vzdělávám.

Jakápak sněhová vločka, spíš sněhová královna jsi

Viléme, díky , film "Obušku z pytle ven" je nepřekonatelný.Posílám zaslouženou karmu.

Byl to myslím první film, na který jsem byl jako dítě v kině Díky, Irčo

Pamatuji to tahání za vlasy, doplněné ještě poněkud specifickým pedagogickým způsobem jak žákovi vtlouci do hlavy to co je napsané na tabuli. Létající svazek klíčů. Vyšetřování průšvihů ředitelem , vyjmenoval známé firmy, v ředitelně o ně přerazil ukazovátka a bylo vyřešeno.

Dodnes na tyhle PEDAGOGY s láskou vzpomínám. Byl jsem s nimi v kontaktu ještě pár desetiletí po škole.

Někdy ve 3. - 4. třídě základy jsem dostala záhlavec od učitelky při opisování písemky z matiky. Záhlavec byl velmi nečekaný, takže jsem druhou chytla o lavici... Výsledek? Na prvním stupni jsem už nikdy neopisovala a matiku se dokonce začala učit.

Výborná sonda do hlubin doby výpraskové, i pobavilo i zamyslela som sa

Díky, Janka

Na furt si budu pamatovat jednu z hodin němčiny. Když jsem zlobil zaznělo, Šiša na chodbu a už jsem věděl co se stane...od soudružky učitelky jsem dostal facana a druhýho koupil o zeď...to byla aspoň učitelka. Jako bych to slyšel...doma jsem ani nemukl, pač by následovalo...měla Ti vrazit ještě z druhé strany.

Naši byli úplně stejní...