Proč se boomer /roč. 46 až 65 / se zoomerem / roč. 97 až 2008 / bez překladače nedomluví

Brzy se ukázalo, že problém spočíval v tom, že zatímco já jsem byl klasický boomer, servírka s malinkým piercingem v obočí typickou představitelkou generace Z.

Naše rodinná cyklistická parta se letos v září skládala, pokud jde o rok narození, ze dvou klasických baby boomerů / já a moje sestra Eva /, dvou příslušníků generace X / švagr Zdeněk a druhá moje sestra Soňa / a z jednoho Husákova dítěte / synovec David /. Jelikož švagr se sestrou Soňou unikli kategorii baby boomer jen o vlásek, byli jsme mentálně a názorově na stejné lodi. To platilo i pro jediné Husákovo dítě mezi námi, kterému už několik let akutně hrozí, že z něho jeho odrostlé ratolesti udělají hodného dědečka, v důsledku čehož sám sebe vnímá jako typického „iksáka“ a po třech pivech možná i jako dobře naloženého boomera.

Ač z celé skupiny nejstarší, přesto jsem byl kolektivem pověřen funkcí mluvčího. Jednak všechna dopředu zarezervovaná ubytování byla psána na mé jméno a navíc jsem prý osvědčený mediátor, který dokáže vyjednat příměří i mezi kozlem a petrželí. Kdo jiný, nežli já, vydupe na majitelích penziónů nějakou mimořádnou slevu. Kromě toho se pravidelně zúčastňuji diskuzní arény na IDnesu, což je blogerská extra liga, a to je co říci. Sice zdaleka nehraji první lajnu, ale na druhé straně lavičku náhradníků také pořád nezahřívám. Inu proč bych měl být zbytečně skromný a tak jsem je nechal přitom.

Řeknu to tak, žádnou slevu se mi ani ve Znojmě, ani v Dolních Dunajovicích sjednat nepodařilo, ale to se přeci na jižní Moravě v době vinobraní ode mě ani nemohlo spravedlivě očekávat. Spíše hrozilo, že nás nějací po burčáku dychtící Čížci / boomerský archaismus pro obyvatele Prahy a středních Čech / přeplatí a my najdeme předem zarezervované pokoje už obsazené. To se naštěstí nestalo. Nic jsem sice nevykomunikoval / typický výraz používaný mileniály roč. 81 až 96/, ale ani nepodělal. Pak však následovala Břeclav, naše poslední štace.

Můj úkol byl zdánlivě naprosto snadný. Stačilo jen zajít do kavárny a vyzvednout si klíče od pokojů. To bylo všechno. Kavárna totiž patřila stejným majitelům jako penzion. Problém, jak se brzy ukázalo, spočíval v tom, že zatímco já jsem byl klasický boomer, servírka typickou příslušnicí generace Z. Někdy se této věkové skupině také říká digitální domorodci nebo zoomeři.

Název zatím téměř prázdné kavárny Fun Caffe doslova předjímal, co se brzy bude dít. Na jedné straně bar pultu ornamentálně mnohomluvný boomer a na druhé blondýnka s malinkým piercingem v obočí tzv. obočovkou, která zprvu nechápala, o co mi vlastně jde. Považoval jsem totiž za nutné ji informovat, že jsme přijeli na kole, že jsme sice už měli přijet před hodinou, ale zdržel nás liják a tak jsme přijeli až teď. Postupně začala svými patrně uměle prodlouženými řasami mrkat ve stále větší frekvenci. Nyní, kdy už jsem si doplnil své teoretické znalosti o zoomerech, zřejmě dospěla k závěru, že jsem nejspíše typický weirdo / podivný / a navíc možná i goofy / praštěný /

„Pane, jestli se chcete ubytovat, tak už jsme plní.“ Vibe / v řeči zoomerů atmosféra / byla na bodě mrazu. Stalo se to, čeho jsem se celou dobu bál. Penzion v Břeclavi chtěl jako jediný platbu předem. Majitelé byli bůhví kde a já teď byl vydán na pospas téhle mrkací panence, která až příliš připomínala zidealizovanou postavičku vytvořenou A I generátorem obrázků.

„Tak to je ženerózní !“ vypadl mi z úst slovní výraz, který by považoval za archaismus i boomer, jež byl ještě počat za Pražského povstání. Na servírku však zapůsobil tak silně, že pobledla a nasadila na svůj okatý obličejík typický Gen Z stare projevující se navenek jako upřené prázdné zírání, které starší generaci irituje často až k nepříčetnosti, i když prý jde ve skutečnosti o mimické vyjádření autentického postoje vycházejícího z obranných mechanismů.

„Moment,“ konečně se vzpamatovala a začala s někým telefonovat. Na druhém konci drátu / velmi zastaralé slovní spojení z předmobilové doby / mluvila s nějakou svou vrstevnicí. Soudil jsem tak z typicky klipovité konverzace připomínající krátká několikavteřinová videa, která lze sdílet na Instagramu a z použitých výrazů, jejichž význam mi v dané chvíli unikal. Situaci, ve které se se mnou ocitla, označila jako totálně skibidi / absurdní / mne jako brutálně delulu /odtržený od reality / Nejraději by celou věc chtěla dropnout /přestat něco dělat /, ale je z toho všeho dost FOMO /má strach / , aby to nakonec pro ni nebyl flop / což znamená průšvih / .

Nakonec jsem si vzpomněl, že jsem přece osvědčený mediátor, který dokáže vyjednat příměří i mezi kozlem a petrželí, a řekl ji své jméno, na které byla rezervace učiněna. Ona se podívala do záznamníku a poté, kdy si opsala číslo mé občanky, mi předala klíče. Konečně jsme se mohli ubytovat.