Pragmaticky řečeno, běžte už s těmi vašimi hodnotami do háje

Hodnota je sice krásná věc, ale prachy si za ni nekoupíš. Tak to prostě je, nemá si cenu nic nalhávat.

Už to tak vypadá, že slovo hodnota se málem považuje za nepatřičné slovo při jehož vyslovení si mnozí klepou na čelo. Jak by zazpíval Richard Müller : Hodnota je krásná věc, ale prachy si za ni nekoupíš. Tak to je, nemá si cenu nic nalhávat. Ostatně, když se kdokoliv z vyznavačů hodnotového pohledu na svět pokusí definovat, co to vlastně znamená, připomíná svou krasomluvou recitátora z Nedělní chvilky poezie blahé paměti. Přitom každý recituje něco jiného, takže kdo se v tom má vyznat.

S pravdou ,což je podle samozvaných moralistů synonymum hodnoty, sice nejdále dojdeš, ale už se neříká kam. Na celé čáře totiž vyhrává na pevné zemi stojící pragmatismus, který je ve své jednoduchosti geniální a přitom pro každého srozumitelný. Je drsný jako severská detektivka, ale krutě pravdivý. Například ve smečce se může pářit jen největší pes. Malým psům se to nemusí líbit, ale když se budou dožadovat svých hodnotových psích práv, velký pes je zadáví nebo vyžene z rodné smečky.

Stejně funkční je transakční způsob vzájemné koexistence kopírující osvědčené principy evolučního vývoje. Kamarád sice taky rád, ale pragmatik se oprávněně zeptá a proč by měl být taky rád? Maximálně ať je rád, že je rád. Kamarádství nebo přátelství z pragmatického hlediska vlastně nemá logiku. O tom by mohl vyprávět končící maďarský premiér Viktor Orbán, kterého zástupce naší vlády nedávno označil za převtělení Michalangela Buonarrotiho, velikána, který se narodí jen jednou za 500 let, aby poté, co muž označený za chodící Maďarsko prohrál volby, po něm dokonce ani Babiš neštěkl.

Inu transakční přístup je nemilosrdný ale nadmíru efektivní. Život je boj. Samozřejmě pragmatismus nemusí být vždy příjemný a pěkný na pohled. I na vůdce smečky může dojít, navštíví li ho vůdce ještě větší smečky a z velkého psa se rázem stane relativně menší pes. To se zřejmě bohužel přihodilo našemu ryze pragmatickému premiérovi. Neočekávaně ho navštívil generální tajemník NATO Mark Rutte, který ho „transakčním způsobem“ přiměl k akutní změně názoru ohledně zvýšení výdajů na obranu. To samozřejmě neznamená, že se tak i stane, neboť k pragmatismu patří pružná reakce na jakoukoliv změnu, která může přijít kdykoliv, však to známe. Jedinou slabinou pragmatismu je, že nevím, co si mám o pragmaticích myslet, či lépe řečeno nevím, co si myslí oni.