Povinně místenkový rychlík je pro socialisty, bez povinné rezervace pro liberály.

Po zkušenostech z cesty expresem z Prahy do Brna už bezpečně vím, jaká je moje politická orientace. Doporučuji si pro jízdu vybrat pátek odpoledne. Hned budete vědět, koho volit.

Na první pohled vypadá mé tvrzení nesmyslně. Příznivec regulovaného trhu a silného sociálního státu má zpravidla hlouběji do kapsy než libertariánský hipster z Prahy 7, který je ochotný dát za malinovku v baru Cobra padesát korun. Místenka rozhodně není zadarmo a cestovní náklady notně prodraží. No jo, ale zkuste se svézt ve čtvrtek nebo pátek odpoledne na trase Praha – Brno. Od doby, kdy po dé jedničce se odváží jezdit už jen ministr dopravy Dan Ťok a kdy na druhé straně senioři a junioři mají jízdenku skoro zadarmo, jezdí stále více lidí vlakem. Expresy jsou koncem týdne totálně přecpané. Kdo má rád sociální a jiné jistoty, bez místenky by do rychlíku směr Brno nebo Ostrava lézt neměl. Bez peněz do hospody nelez a bez rezervace do expresu rovněž nelez. Inu jistota, že nebudu muset tři hodiny bivakovat na nástupní plošině vagónu, něco stojí. Městský liberál by se však z takové jistoty mohl i zbláznit. Místa v povinně místenkových vlacích jsou omezená a musí se předem zamluvit. Když pak chce letenský hipster přestupovat na další navazující spoj/rovněž povinně místenkový/ bez dlouhodobého plánování se neobejde, což je pro libertariána na sebevraždu. Navíc tak dochází k dalšímu paradoxu. V povinně místenkovém rychlíku bude sedět vedle milovníků jistot a pevné ruky, kteří během jízdy zkonzumují jen to, co je zahrnuto v ceně jízdenky /0,2 dcl vody a káva nebo čaj/. Většinu osazenstva budou navíc tvořit senioři 65+ volící Zemana. Není většího rovnostářství než-li v „supersonickém“ Pendolínu původně určenému hlavně pro střední manažery pendlujícími/v tomto případě přesněji řečeno pendolínujícími/ mezi Prahou a Ostravou. Všichni si užívají stejného luxusu ať pán nebo kmán. Socík jako vyšitý.

Kdo vzývá kapitalismus bez přívlastků, obdivuje samoregulaci volného trhu a věří svému vysokému IQ, ostrým loktům, podnikatelské intuici a rád přijímá výzvy, vždy zvolí rychlík bez povinné rezervace. Samozřejmě, že díky "Bruselu" už u nás nic, co je bez regulačních přívlastků, neexistuje – ani bezmístenkový expres. Každý má aspoň jeden místenkový vůz. To však tradičnímu příslušníku vyšší střední třídy rozhodně vadit nebude. Je přece rozdíl mít místenku, kde ji má každý, a mít místenku, kde ji má jen Někdo. Narvaný expres s jediným místenkovým vozem uprostřed v mnohém připomíná dobu – V zámku a podzámčí-. Zádumčivý klid aristokratického místenkáče kontra po sobě šlapající dav deroucí se do zbylých vagónů, kde nikdo nemá předem nic jisté. Není slastnějšího pocitu, než-li z okna restauračního vozu pozorovat šermířské souboje tzv. severskými holemi celodenním sportem vycepovaných mladodůchodců, kteří mezi sebou bojují o poslední čtvereční metr na nástupní plošině vagonu.

V poslední době však pronikla i do Českých drah inkluze. Zavedla vagony jen částečně místenkové, aby byl umožněn bližší kontakt mezi těmi, kteří místenku mají a těmi, co ji nemají. Má to však jednu nevýhodu. Na první pohled se nedá poznat, které sedadlo je s rezervací. To ví jen ten, co si tu rezervaci zakoupil. To je pak silná káva i pro svobodymilovného Piráta s dredy. Poté, co se mu podařilo nacpat do vlaku, musí si ještě vybojovat místo na sezení i přesto, že si ho dopředu zaplatil. Na průvodčího spoléhat nemůže. Ten se možná vlakovou soupravou prodere tak za hodinu ne-li dvě. Ale nakonec vše dopadne tak, jak má. Samoregulační schopnost volného pohybu zdánlivě protikladných sil je udivující. Jednotliví cestující se, aniž si to uvědomí, brzy uspořádají do potravního řetězce, v němž každý bude mít své místo. Ke skutečnému boji o rezervaci nedojde. Ti bez místenky jen instinktivně přijmou roli přidrzlých mrchožroutů snažících se uždibnout zpoza tlamy predátora kousek té flákoty. Tato taktika často přináší nečekané benefity. Vlastník rezervace může přistoupit až v Pardubicích a to pak je pro cestujícího- šakala výhra. A i když ne, tak každá minuta v sedě je dobrá. Opravdovými vítězi privatizace sedadel jsou však ti s intuicí a zároveň s dostatkem štěstí, jež přeje jen připraveným. Aniž by vynaložili peníze za místenku, beztak sedí. Žádný úspěch však není zadarmo. Na perónu se vždy postaví tak, že po zastavení vlakové soupravy jsou naproti dveřím vagónu a když ne, ví jak v davu pasažérů připomínajících stádo pakoňů překračujících řeku Mara proplouvat. Přesně rozeznají, která sedadla jsou volná a která rezervovaná. Tahle sorta si opravdu umí užívat kapitalismu volné soutěže. Větší polovině nezbude, než-li se stát pasažérem-býložravcem. Každý z nich si však rovněž své místo na podlaze najde, ti chytřejší mají sebou sedátka nebo různé polštářky, aby se „zespodu“ nenastydli. Zbytek stojí, inu někdo prohrát musí. Ať se to však zdá k nevíře, jízda přeplněným expresem bez povinné rezervace je oslavou svobody, volnosti a nespoutanosti ….hlavně tedy pro zasloužené vítěze.