Poslední čtyři vteřiny před probuzením.
Teprve když stanul na plošině můstku, vrátil se mu po dlouhé době pocit, že svůj osud zase drží pevně v rukou. Tomu, co chtěl v příští sekundě udělat, mu už nemohl zabránit ani snajpr. Volného pádu se nebál. Zažije několik slastných okamžiků absolutní svobody a co přijde pak už nebude součástí jeho existence. Posledním jeho vjemem bude ševelení větru v uších. Nadechl se, zavřel oči a skočil do hlubiny. Ve stejném okamžiku se stalo něco, s čím nepočítal. Přestal fungovat čas.
I přes zavřené oči viděl sám sebe na dně propasti jak v doprovodu mladé ženy míří k přístavišti vyhlídkových pramic Díval se vzhůru ke kousku modré oblohy ze všech stran obklíčené vysokými strmými skalisky. Měl co dělat, aby potlačil strach vstoupit na rozhoupanou lodičku, ale jiná cesta než ponornou říčkou s vodou studenou jako led zpět na denní světlo nevedla. Bylo mu pět let a ta krásná mladá žena s vlnitými tmavými vlasy byla jeho maminka.
Dnešní den pro něho začal stejně jako každý jiný. To,že je všechno v háji, mu bylo jasné už půl roku, ale snažil se věřit, že těch dvacet roků, co mu zbývaly do statistického průměru dožití, nějak zvládne. Chronická deprese, kterou nedokázal zahnat ani pravidelným během v lese, mu sice zevnitř pomalu užírala energii jako tasemnice, ale doufal, že dříve nebo později se dostaví smíření. Měl výhodu, aspoň si to zpočátku myslel, že díky svému bývalému zaměstnání je na vypjaté situace zvyklý, neboť je vždy dokázal zvládnout, jak se od profesionála očekávalo. Jenže tehdy stál na té silnější straně a měl se na koho spolehnout. To už dávno neplatilo. Když se dnes dopoledne ocitl v akutní stresové situaci, už neměl s profesionálem nic společného. Zareagoval nejhůře jak mohl.
Musel uběhnout alespoň pět kilometrů, než se konečně zastavil a opřel se zády o mohutný kmen vzrostlého dubu. Necítil ani náznak vyčerpání. Jeho tělo nadopované adrenalinem bylo připraveno rvát se dál. Stav zvláštního pominutí mysli, v němž jeho úprk řídil jen pradávný instinkt štvaného zvířete, však už zeslábl. Ruce i obličej měl podrápané od houští a větví. Než se zastavil, žádnou bolest nevnímal. Myšlenkami se potuloval bůhví kde. Rozhodně však ne v minulosti zrychleně se přehrávající před jeho vnitřním zrakem. Nebylo ani proč. V posledních měsících se snažil vracet do své minulost často. Když si však po velmi dlouhé době znovu pročítal svou starou korespondencí a prohlížel si fotky uložené bez ladu a skladu ve velké krabici od bot, měl neodbytný pocit, že se hrabe v soukromí někoho, kdo už dávno přestal existovat. Nebyl to už jeho život. Nepatřil mu. Nepatřila mu fotka zvěčňující okamžik, jak právě přebírá hodinky věnované náměstkem ministra za statečnost, ani fotografie jeho bývalé ženy pořízené dva roky předtím, než došlo k té nešťastné havárii, při níž jeho vinou málem přišla o život a kterou o dalších pár let opustil právě v době, kdy už bylo definitivně jasné, že zůstane odkázaná na invalidní vozík.
Cítil pod propocenou látkou košile rozpraskanou kůru stromu. Měl by zase běžet, aby nepromarnil časový náskok, který měl k dispozici. Bezhlavým úprkem spotřeboval zbytečně moc sil. Pak mu najednou došlo, že je to definitivní konec.
Les kolem něho byl opuštěný. Nevedla tudy ani houbařská pěšinka, natož značená turistická trasa. Jen kdesi v dálce slyšel motorovou pilu. Nedovedl si představit ,že by skončil právě tady vydán na pospas lesní zvěři.
Brzy se v terénu zorientoval a pak už šel najisto. Zneklidněl jen ve chvíli, když vysoko nad korunami stromů přelétl vrtulník. Možná už po něm šli, ale nezdálo se mu to pravděpodobné. Předpokládal, že o něm budou vědět až za několik hodin, ne dříve. Čas jeho svobody se krátil, ale stále měl dostatečný náskok. Poznání, že už nemá na vybranou, mu vrátila klid, který v posledním měsíci nepoznal ani ve spánku sestávajícího z nekonečné série nesmyslných snů, po kterých se probouzel unavenější než když šel spát.
Nevěřil v Boha. Nevěřil ani, že mu bude dána šance v příštím životě všechno napravit. Doufal však, že střemhlavý let sokola a volný pád je alespoň prvních pár vteřin prožíván stejně. Pokračovat v běhu, nedávalo smysl, zkusit na chvíli vzlétnout však ano.
Loď pomalu proplouvala úzkou skalní slují. Co chvíli musel převozník požádat návštěvníky, aby sklonili hlavy. „Neboj se!“, povzbudivě mu maminka stiskla jeho dětskou ruku. Strachem se mu svíralo srdce, choulil se se k ní, ale zároveň se za svůj strach styděl. . „Pod námi je hloubka dvanáct metrů a výška vápencových komínů je přes šedesát metrů. Ani jeden však nevede až na povrch“, pokračoval převozník ve výkladu. Začal tiše plakat. Chtěl být statečný, jako byl jeho táta, ale hrůza z absolutní temnoty, která nastane v okamžiku, když zhasnou všechny reflektory, byla silnější. Maminka ho hladila po vlasech. „Už brzy budeme venku na sluníčku ty můj malý chlapečku. Podívej.“ Strop jeskyně se opět hrozivě snížil, jako kdyby se chtěl políbit se studenou vodou, ale nestalo se tak. Zase se zvedl a on konečně uviděl přístav zalitý letním červencovým sluncem.
Vilém Ravek
Vietnam od Hanoje po Saigon Fotoblog

S cestovní kanceláří jsem procestoval Vietnam od severu až po jih. Je to velmi různorodá země a rozhodně stojí za to ji navštívit.
Vilém Ravek
Proč se říká středa, je ho tam třeba?

Říká se, že středa, je ho tam třeba. Já osobně jsem však středu, nejdelší pracovní den v týdnu, z mnoha důvodů moc v oblibě neměl. Vysvětlím proč.
Vilém Ravek
Viceprezident USA J. D. Vance řekl, že je něco shnilého ve státě dánském

J. D. Vance, ač nikým nezván, navštívil Grónsko a opět nám to Evropanům pěkně nandal. Řekl, že Dánsko není dobrý spojenec a že si Trump vezme ostrov, pokud to bude nutné.
Vilém Ravek
Don Trump už nemá naši třídu rád

Takže čistě teoreticky Losna nebo Mažňák? Don Trump nebo Padre Si Ťin-phing? Volba, která se zdála jasná, už tak jednoznačná není. Já bych se, s dovolením, zdržel hlasování.
Vilém Ravek
Bezpečná adrenalinová dovolená

Stála před zrcadlem. Nechala ručník sklouznout na podlahu a začala pomalu rozpažovat ruce až do polohy Wei Tuo přinášející do celého těla pocit úlevy. Do Amelly se už nevracej, odpovědělo ji zrcadlo
Další články autora |
Herci, sportovci i politici. Podívejte se na VIP, které dorazily na rozlučku s Bartoškou
Nejen známé tváře z uměleckého světa se přišly v úterý večer rozloučit se zesnulým prezidentem MFF...
Křišťálové glóby a nezapálená cigareta. Bartoškovi vzdávali lidé hold sedm hodin
Široká veřejnost se v úterý naposledy rozloučila s Jiřím Bartoškou. Pražské Rudolfinum bylo pro...
Šok a ticho. Evropští lídři po telefonátu Trumpa s Putinem nevěřili svým uším
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a evropští lídři oněměli poté, co se s nimi americký...
Tragicky zahynul moderátor počasí v České televizi Jan Šrámek
V sobotu odpoledne při nehodě v italských Alpách zemřel dlouholetý meteorolog a moderátor počasí...
Válečná loď se při spuštění na vodu rozbila. Kim Čong-un přihlížel a zuřil
Kolaps sebeúcty, nedbalost, trestný čin! Tak zuřil severokorejský vůdce Kim Čong-un, který...
Průmysl Německa je na rozcestí. Kancléř mu chce ulevit, tepou ho klimatologové
Německá vláda pod vedením kancléře Friedricha Merze plánuje ulevit průmyslovým podnikům a snížit...
ČEZ si vyzkoušel roli rejdaře. Poprvé jistil plavbu tankeru s plynem z Texasu
Premium Do nizozemského Eemshavenu dorazil v polovině minulého týdne další tanker se zkapalněným zemním...
Byl bych hloupý, kdybych nechtěl letadlo zadarmo, hájí se Donald Trump
Premium Takže Donald Trump usoudil, že je v pořádku, aby hlava světové supervelmoci reprezentovala svoji...
Chalupy a chaty jsou zase v kurzu, ceny letí vzhůru. Přehled po krajích
Premium Zájem Čechů o rekreační nemovitosti se po skončení covidové pandemie propadl a nastal velký...
- Počet článků 312
- Celková karma 20,76
- Průměrná čtenost 1547x