Poslední čtyři vteřiny před probuzením.
Teprve když stanul na plošině můstku, vrátil se mu po dlouhé době pocit, že svůj osud zase drží pevně v rukou. Tomu, co chtěl v příští sekundě udělat, mu už nemohl zabránit ani snajpr. Volného pádu se nebál. Zažije několik slastných okamžiků absolutní svobody a co přijde pak už nebude součástí jeho existence. Posledním jeho vjemem bude ševelení větru v uších. Nadechl se, zavřel oči a skočil do hlubiny. Ve stejném okamžiku se stalo něco, s čím nepočítal. Přestal fungovat čas.
I přes zavřené oči viděl sám sebe na dně propasti jak v doprovodu mladé ženy míří k přístavišti vyhlídkových pramic Díval se vzhůru ke kousku modré oblohy ze všech stran obklíčené vysokými strmými skalisky. Měl co dělat, aby potlačil strach vstoupit na rozhoupanou lodičku, ale jiná cesta než ponornou říčkou s vodou studenou jako led zpět na denní světlo nevedla. Bylo mu pět let a ta krásná mladá žena s vlnitými tmavými vlasy byla jeho maminka.
Dnešní den pro něho začal stejně jako každý jiný. To,že je všechno v háji, mu bylo jasné už půl roku, ale snažil se věřit, že těch dvacet roků, co mu zbývaly do statistického průměru dožití, nějak zvládne. Chronická deprese, kterou nedokázal zahnat ani pravidelným během v lese, mu sice zevnitř pomalu užírala energii jako tasemnice, ale doufal, že dříve nebo později se dostaví smíření. Měl výhodu, aspoň si to zpočátku myslel, že díky svému bývalému zaměstnání je na vypjaté situace zvyklý, neboť je vždy dokázal zvládnout, jak se od profesionála očekávalo. Jenže tehdy stál na té silnější straně a měl se na koho spolehnout. To už dávno neplatilo. Když se dnes dopoledne ocitl v akutní stresové situaci, už neměl s profesionálem nic společného. Zareagoval nejhůře jak mohl.
Musel uběhnout alespoň pět kilometrů, než se konečně zastavil a opřel se zády o mohutný kmen vzrostlého dubu. Necítil ani náznak vyčerpání. Jeho tělo nadopované adrenalinem bylo připraveno rvát se dál. Stav zvláštního pominutí mysli, v němž jeho úprk řídil jen pradávný instinkt štvaného zvířete, však už zeslábl. Ruce i obličej měl podrápané od houští a větví. Než se zastavil, žádnou bolest nevnímal. Myšlenkami se potuloval bůhví kde. Rozhodně však ne v minulosti zrychleně se přehrávající před jeho vnitřním zrakem. Nebylo ani proč. V posledních měsících se snažil vracet do své minulost často. Když si však po velmi dlouhé době znovu pročítal svou starou korespondencí a prohlížel si fotky uložené bez ladu a skladu ve velké krabici od bot, měl neodbytný pocit, že se hrabe v soukromí někoho, kdo už dávno přestal existovat. Nebyl to už jeho život. Nepatřil mu. Nepatřila mu fotka zvěčňující okamžik, jak právě přebírá hodinky věnované náměstkem ministra za statečnost, ani fotografie jeho bývalé ženy pořízené dva roky předtím, než došlo k té nešťastné havárii, při níž jeho vinou málem přišla o život a kterou o dalších pár let opustil právě v době, kdy už bylo definitivně jasné, že zůstane odkázaná na invalidní vozík.
Cítil pod propocenou látkou košile rozpraskanou kůru stromu. Měl by zase běžet, aby nepromarnil časový náskok, který měl k dispozici. Bezhlavým úprkem spotřeboval zbytečně moc sil. Pak mu najednou došlo, že je to definitivní konec.
Les kolem něho byl opuštěný. Nevedla tudy ani houbařská pěšinka, natož značená turistická trasa. Jen kdesi v dálce slyšel motorovou pilu. Nedovedl si představit ,že by skončil právě tady vydán na pospas lesní zvěři.
Brzy se v terénu zorientoval a pak už šel najisto. Zneklidněl jen ve chvíli, když vysoko nad korunami stromů přelétl vrtulník. Možná už po něm šli, ale nezdálo se mu to pravděpodobné. Předpokládal, že o něm budou vědět až za několik hodin, ne dříve. Čas jeho svobody se krátil, ale stále měl dostatečný náskok. Poznání, že už nemá na vybranou, mu vrátila klid, který v posledním měsíci nepoznal ani ve spánku sestávajícího z nekonečné série nesmyslných snů, po kterých se probouzel unavenější než když šel spát.
Nevěřil v Boha. Nevěřil ani, že mu bude dána šance v příštím životě všechno napravit. Doufal však, že střemhlavý let sokola a volný pád je alespoň prvních pár vteřin prožíván stejně. Pokračovat v běhu, nedávalo smysl, zkusit na chvíli vzlétnout však ano.
Loď pomalu proplouvala úzkou skalní slují. Co chvíli musel převozník požádat návštěvníky, aby sklonili hlavy. „Neboj se!“, povzbudivě mu maminka stiskla jeho dětskou ruku. Strachem se mu svíralo srdce, choulil se se k ní, ale zároveň se za svůj strach styděl. . „Pod námi je hloubka dvanáct metrů a výška vápencových komínů je přes šedesát metrů. Ani jeden však nevede až na povrch“, pokračoval převozník ve výkladu. Začal tiše plakat. Chtěl být statečný, jako byl jeho táta, ale hrůza z absolutní temnoty, která nastane v okamžiku, když zhasnou všechny reflektory, byla silnější. Maminka ho hladila po vlasech. „Už brzy budeme venku na sluníčku ty můj malý chlapečku. Podívej.“ Strop jeskyně se opět hrozivě snížil, jako kdyby se chtěl políbit se studenou vodou, ale nestalo se tak. Zase se zvedl a on konečně uviděl přístav zalitý letním červencovým sluncem.
Vilém Ravek
Proč se říká středa, je ho tam třeba?

Říká se, že středa, je ho tam třeba. Já osobně jsem však středu, nejdelší pracovní den v týdnu, z mnoha důvodů moc v oblibě neměl. Vysvětlím proč.
Vilém Ravek
Viceprezident USA J. D. Vance řekl, že je něco shnilého ve státě dánském

J. D. Vance, ač nikým nezván, navštívil Grónsko a opět nám to Evropanům pěkně nandal. Řekl, že Dánsko není dobrý spojenec a že si Trump vezme ostrov, pokud to bude nutné.
Vilém Ravek
Don Trump už nemá naši třídu rád

Takže čistě teoreticky Losna nebo Mažňák? Don Trump nebo Padre Si Ťin-phing? Volba, která se zdála jasná, už tak jednoznačná není. Já bych se, s dovolením, zdržel hlasování.
Vilém Ravek
Bezpečná adrenalinová dovolená

Stála před zrcadlem. Nechala ručník sklouznout na podlahu a začala pomalu rozpažovat ruce až do polohy Wei Tuo přinášející do celého těla pocit úlevy. Do Amelly se už nevracej, odpovědělo ji zrcadlo
Vilém Ravek
Coby pragmatický handlíř, viděl bych situaci asi takto:

Nejméně už tři dny vidím situaci stejně jako ti, se kterými jsem ještě nedávno nesouhlasil a polemizoval jsem s nimi.
Další články autora |
Turek jel rychlostí přes 200 km/h a fotil se u toho. Policie věc prošetřuje
Europoslanec Filip Turek (Motoristé sobě) se na svém účtu na Instagramu pochlubil fotkou, ze které...
Po rychlé jízdě zemřel řidič v hořícím autě. Turek spekuluje o krvi na rukou médií
Hasiči v Brně v pondělí našli v hořícím voze mrtvého muže. Podle prvotních informací jel vůz po...
Dan Bárta si traumaticky poškodil sluch, J.A.R. přesouvají vyprodané koncerty v Lucerně
Populární kapela J.A.R. musela přesunout na jiný termín dva vyprodané koncerty v Lucerna Music Baru...
Jednání o míru jsou v kritické fázi, řekl Trump. Rubio rovnou naznačil konec
Sledujeme online Americký prezident Donald Trump v pátek naznačil, že USA zastaví mírové rozhovory, pokud Rusko nebo...
Papež František zemřel. Bojoval s nemocemi, bylo mu 88 let
Papež František v pondělí ráno zemřel. „Drazí bratři a sestry, s hlubokým smutkem musím oznámit...
Fiala hájil Národní park Křivoklátsko. Nepodporují ho v ODS všichni, přiznal
Přímý přenos Premiér a předseda ODS Petr Fiala čelil ve Sněmovně otázce, zda je pro něj důležitější naplnění...
Štětina byl skutečný dobrodruh, ocenil Pánek. Na pohřeb dorazil i Kalousek
Rodina a veřejnost se ve čtvrtek odpoledne naposledy rozloučila s Jaromírem Štětinou. Bývalý...
Virgin Atlantic se prosazují v Saúdské Arábii. Velbloudy nechystáme, říká Branson
Společnost Virgin Atlantic Airways zahajuje provoz nové letecké linky z londýnského Heathrow do...
Nedorazil ani jeden ministr. Skandální, pohrdáte opozicí, zlobil se Králíček
Přímý přenos Poslanci měli ve čtvrtek ráno projednávat pravidelné interpelace na členy vlády. Měli, ale ani...

Prodej rodinného domu Zlín
Zálešná V, Zlín
4 190 000 Kč
- Počet článků 311
- Celková karma 22,23
- Průměrná čtenost 1550x