Párování vína a lidí

Párování vín u degustačního menu nemusí být pro každého. K deci se dostanete jen tehdy, když číšníka nalévajícího víno chytne křeč do ruky. Přesto párování vín doporučuji.

Princip párování vína s příslušným chodem degustačního menu moc nechápu. Výběr vín je pokaždé jiný a jen výsledek, co se týče závěrečného účtu a stupně ovínění, je víceméně konstantní. Párování vína prodraží degustační menu o padesát až šedesát procent a při platbě jste i přesto střízliví jako protialkoholní poradce v ordinační době.

Pro ty z vás, kteří chodí výhradně do své oblíbené hospody Na růžku na vynikající držkovou polévku s dvěma rohlíky spárovanou s desítkou Radegast, bych jen krátce vysvětlil, jak takové párování probíhá. Opravdu není pro každého. Víno je naléváno do krásných skleniček, jejichž dno je jen decentně zalito vínem neskonalé chuti, ovšem v malém množství, neboť chodů bývá pět až deset, takže na klasickou dvojku můžete zapomenout a deci se dočkáte jen tehdy, když obsluhujícího číšníka chytne při nalévání křeč do ruky. Sortiment podávaných vín určuje restaurací placený šaman, jehož jazyk disponuje alespoň trojnásobným množstvím chuťových pohárků, než má průměrný středoevropský konzument levného zemského vína za pajcku litr. V mé fantazii si ho představuji jako muže s velkým nosem, kterým dokáže identifikovat molekulu vlašského ryzlinku v okruhu dvaceti metrů a s dlouhým vystřelovacím jazykem, jaký mívají chameleóni.

Párování vína je velká věda a magie zároveň, o tom není pochyb. K roastbeefu s kapustou a křenem se nehodí nic jiného než Soave Classico Alzari z vinařské oblasti Veneto v Itálii , ke koblížku plněného jahodami Veltlínské zelené z Kobylí a k vepřovým líčkám se smetanovým křenem jedině Sylvánské zelené, ovšem pouze ročník 2015 z Velkých Bílovic. Vůbec neplatí, že ryba se zákonitě spáruje s nějakou odrůdou bílého vína. Klidně se může spustit, když je grilovaná, s tělnatým červeným vínem plným taninu. Sladkou tečku na závěr jen průměrný someliér Sallieri spáruje se stejně sladkým dezertním vínem. Opravdový degustační mák Mozart naopak předepíše bílé vínko s výraznou osvěžující kyselinkou, aby se tak umocnil zážitek z konzumace klasického sacheru se šlehačkou. To ovšem platí jen v prostorách restaurace za uhrančivé přítomnosti obslujujícího personálu. Jakmile začnu takhle netradičně pářit pečený bůček s aromatickou Pálavou, kouzlo nenastane a já se po prvních soustech rychle vrátím k nudné kombinaci s vychlazenou Plzní.

Přesto všechno má smysl i pro příslušníky nižší střední třídy občas / tím myslím nanejvýše jedenkrát až dvakrát za rok / zajít si na degustační menu a nebát se ani párování / pozor neplést si párování s pářením /. Jistá marnotratnost je ve své bláznivosti až osvobozující. Je neuvěřitelně příjemné odcházet z luxusní restaurace netížen plným žaludkem a s křišťálově jasnou myslí. Ostatně romantická večeře není od toho, aby se člověk pořádně nadlábl a přiopil. Po romantické večeři to hlavní teprve přijde. Myslím tím to, co předchází ránu, když muž se ženou snídá.

Může se však stát, že romantické degustační menu s párováním vín nezabere a k žádnému snídání se ženou, kdy zvolna vychládá žár, nedojde. Ono nejen párování vína, ale i lidí, je věda a magie zároveň. O tom snad až příště.