Na sousedy mám štěstí až na břízu bělokorou, která mi z života dělá peklo

Bříza bělokorá je jeden z nejrychleji rostoucích stromů, ale je totálně nepřizpůsobivá. Nikomu nepřeji mít za souseda břízu, byť bílou má řízu.

Nejproblematičtějším sousedem naší nemovitosti je asi dvacet metrů vysoká bříza bělokorá. Je hodně letitá, neboť nikdo z ulice, včetně starousedlíků, si nepamatuje, kdo a kdy ji zasadil. Jelikož jde o typickou náletovou dřevinu, tak nejspíše nikdo. Ostatně koho rozumného by napadlo zasadit tak velký strom hned vedle frekventovaného chodníku, po kterém denně projdou stovky chodců. Bezprizorný strom, k němuž se nikdo nehlásil, tak brzy vyrostl do takových rozměrů, že jeho případné skácení by se bez úředního povolení neobešlo.

V době, kdy jsme se do domku nastěhovali, dorostla už bříza do olbřímí velikosti a její dlouhé převislé větvoví tvořilo přírodní závěs, kterým se musel každý chodec prodírat, aby mohl pokračovat v cestě do blízké polikliniky. Ti, kteří mířili do alergologické ordinace, si tak alespoň mohli dopředu otestovat účinnost své léčby, neboť pyl z březových jehněd je jedním z nejagresivnějších alergenů, který trápí přes 70% všech alergiků. Zatímco spodní přerostlé letorosty se téměř dotýkaly dláždění, tak horní dramaticky rozpažené větve se prodíraly přes dráty elektrického vedení. Proto ob rok vždy přijel vůz technických služeb s plošinou, z níž dva dělníci vyškolení na rizikové kácení strom zkrátili a vytěžené dřevo zpracovali a kamsi odvezli.

Bříza však patří mezi velmi rychle rostoucí dřeviny, takže její koruna se brzy obnovila v celé své původní velikosti a bylo jen otázkou času, kdy pohltí celou naši předzahrádku. To se ji sice zcela nepodařilo, ale zejména večer za silného větru osvětlena silným pouličním osvětlením působila hororově. Zvláště pro sousedy bydlící na druhé straně ulice, kteří měli mnohem celistvější pohled na rozzuřený strom máchající v poryvech vichru svými mohutnými větvemi sem a zase tam. Čas od času jsem našel v poštovní schránce lístek s anonymním vzkazem „ udělej už něco s tím zatraceným stromem“.

Jak, udělej něco s tím stromem? Copak je to můj strom? Roste dobré dva metry od plotu naší předzahrádky a i tak s ním mám práce až, až. Během celého roku vyprodukuje kvanta a kvanta křehkého proutí, které se i bez cizího přičinění samovolně láme. Proutí je tolik, že bych si mohl zřídit výrobnu březových košťat nebo rovnou nechat uplést ještě další obří Čapí hnízdo.

Sotva sesbírám proutí, obsype se bříza jehnědami. Na trávníku, který pokryjí několikacentimetrovou vrstvou, připomínají tlusté housenky. Jsou úplně všude včetně chodníku. Veřejný chodník sice čistí technické služby, ale v dlouhých intervalech. Všude jinde v naší ulici mají zameteno, jen u nás je bordel jak v tanku. A tak makám a makám, až se o mně začaly šířit pověsti, že jsem vyfasoval od soudu trest veřejně prospěšných prací. Jehnědami však mé galeje neskončí. V pozdním létě začnou ze stromu padat velká semena opatřená blanitými křídly. Je jich více než komárů v bahnitých lužních lesích na soutoku Dyje a Moravy. Hlavně když zafouká vítr, vznese se jich nad střechou našeho domu celé mračno. O nepřizpůsobivosti břízy bělokoré svědčí i fakt, že její listí opadává až v době, kdy listí ostatních stromů mám dávno shrabané.

Před rokem mi energetická firma oznámila dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou. Tou špatnou zprávou byl fakt, že venkovní elektrické vedení bude nahrazeno podzemním kabelem, takže už nikdo nebude za peníze daňových poplatníků zkracovat bujně rostoucí strom a tudíž amen s námi. Dobrou zprávou však bylo, že zrovna v místě, kde bříza roste, by rádi postavili malou trafostanici, pokud ovšem mi to nebude vadit. Nevadilo mi to.

Na scéně se však před několika měsíci objevil nečekaně někdo, komu to dozajista vadit bude. Nový nájemce dlouho neužívaných prostor bývalé masny, kterou předělal na cukrárnu s vinotékou pro fajnšmekry. Nazval ji považte – Cukrárna a vinotéka Pod břízou – . Je mi jasné, že až bříza bude skácena a na jejím místě se objeví unifikovaná betonová krychle trafostanice, určitě nepřistoupí na změnu názvu Cukrárna U transformátoru. Bude to ještě boj. Nějak cítím v kostech, že ta bříza nakonec přežije nás všechny.