Přesně moje dětství Karma.

děkuji

Zkuste dnešním dětem udělat takové dětství. Brání tomu nejen pravidla školek, škol, družin a školních kroužků, brání tomu taky ostatní dospělí. Takové dítě by venku bylo úplně samo.

Je jiná doba. Vím, že to nejde.

krásně napsané. ano-i my jsme se snažili dostat z dohledu rodičů, jak to bylo možné. a je pravda, že rodiče ani neprojevovali velkou starost. řeklo se přijdeš na oběd a pak na večeři. a my toho využívali. bydlel jsem na pankráci, hned vedle dnešního ředitelství policie. to tam ještě nic nestálo. měli jsme tam obrovský dvorek, který končil garážemi. ty ustoupily výše zmíněné stavbě. v zimě se z ukradených podlážek z lešení stavělo kluziště. ze sklepa se vytáhla hadicí voda a hektolitry začly proudit z vodovodního řadu na hrací plochu. pak to zmrzlo a už se bruslilo. v létě jsme z těch podlážek stavěli bunkr, který se nám jednou povedlo nedopatřením zapálit, načež bylo z otevřených oken slyšet tupé rány smíchané z řevem trestaných jedinců. klepadla byla venkovní posilovnou a kdo na horní tyči dokázal udělat stojku byl pomalu bůh. domy se tenkrát nezamykaly-tak jsme lezli na střechy-půlka domů v našem bloku měla střechy rovné a půlka sedlové. tam vylezl kamarád a zasekl se na hřebenu a už to nešlo dolů. museli ho sundat hasiči, za což byl doma náležitě odměněn. na plochých střechách jsme zase otáčeli televizní antény a do komínů házeli stavební materiál, co se tam válel. oblíbené bylo ježdění s výtahy a prolézání sklepů. tohle nám vydrželo do deseti let a pak jsme šli prozkoumávat širší okolí. a začlyy bitky s nuseláky a vyšehradáky. s nima jsme uzavřeli příměří a společně jsme prozkoumávali chodby a katakomby pod vyšehradem. to už se z nás začli stávat sígři, kdy jsme se začli ve 14cti seznamovat s alkoholem, cigárama a hlavně s holkama. já navíc jezdil na chalupu, kde mně vzali do party a začly boje mezi vesnicema. to se změnilo když jsem začal chodit na tancovačky. poslouchal se rock, heavy metal a začal k nám pronikat punk. na vyšehradě v katakombách se začla tvořit punková scéna. v 15 cti jsem si udělal řidičák a začli jsme jako parta jezdit na pionýrech a ti bohatší na simsonech. a na pankráci se začla formovat skupinka, která později založila českou pobočku

hells angels. no-bylo by to na delší vyprávění. hodně dlouhé vyprávění.

Nádherný blog

A krásné svátky vánoční přeji.

Děkuji. Vám také přeji krásně prožité svátky.

(uff, to je délka:-)) Na těch školách v přírodě se válčilo i v noci, a kdo se příliš bránil, byl utišen polštářem. Spolužáka jsme málem udusili, tehdy mi hodně zatrnulo. Ale zatímco náš spolužák vyvázl z našich lumpáren se zdravou kůží, o pár let před námi neměl na stejné základce jiný spolužák tolik štěstí - pověsili jej na tabuli, vytáhli, a byl z toho smrťák.

Když jsme po sobě o přestávce neházeli houbou, dodělávali jsme narychlo domácí úkoly, a podepisovali jsme si je jménem rodičů. Sám jsem to měl dovolené od mámy dokonce oficiálně, a naučil se její zkrácený podpis nerozlišitelně od jejího vlastního. Ale i tak jsem doma hlásil poctivě všechny poznámky, které jsem si v žákovské podepsal.

Tramvaji se v Praze daly otevřít dveře s troškou grifu kdekoli, kde tramvaj zastavila, to dnes již nejde, moderní tramvaje zevnitř neotevřete. Zato jízda metrem s otevřenými dveřmi (když se zaklopí pojistka rukou) byla bžunda, která jde nejspíš ještě pořád. A takhle by se dalo pokračovat. Jó, tráva byla zelenější, holky krásnější;-)

(dokončení) Ale na podzim se jezdilo na školu v přírodě, v zimě zas na lyže. Poslední noc kanada. Dodnes nechápu, jak se spolužákovi podařilo natřít pastou nejen kliky, ale nejkrásnější spolužačce dokonce i zadek... Aniž by se ta probudila! Ale i ty školy v přírodě a lyžáky byly plné pohybu, na podzim vybíjená a dlouhé procházky, v zimě zas kromě lyžování i pingpong či "olympiáda" vevnitř, prostě se pořád běhalo. V zimě se jezdívalo na sáňkách a stavěli se velikánští sněhulákové. Nevzpomínám si, kdy jsem viděl naposledy sáňky, a i toho huhuláka jsem zahlédl tak před pěti lety.

Škola byla prostředím nejen vzdělávacím, ale i plným lumpáren. Ty nevinnější lumpárny zahrnovaly neustále létající mokrou houbu po třídě, takže když přišla úča před začátkem hodiny, byl průšvih. O něco méně nevinnější bylo zkratování elektřiny pomocí kolíku, který byl jen ve tvaru U, a propojoval tak fázi s nulákem. Ono to tak hezky prsklo, že jsme nahazovali jistič, abychom mohli prsknout znovu. A učitelka, která chtěla písemku promítat přes Meotar, byla pochopitelně nahraná, protože elektřina v zásuvce vypadla těsně před jejím příchodem. Nakonec z toho byl průser, protože dokud na nás nepřišli, udělali revizi celé elektroinstalace za desítky tisíc tehdejších Kčs... Spolužák dostal dvojku z chování, vzal všechno na sebe. S tím samým spolužákem jsme dělali doma pokusy, štěkající zkumavka plněná vodíkem ze zinku a kyseliny chlorovodíkové byla ještě tou nejnevinnější zábavou. Když jsme ale na konci okresního kola chemické olympiády opatrně slily všechny chemikálie dohromady (úkolem bylo zjistit, co jsou zač), měl nás chuť dohlížející učitel roztrhnout. Nic se nestalo, jen to pořádně bublalo, ale kliku jsme, pravda, měli také.

Teda autore, ač jsem o něco mladší, tak jsem zíral. Koulování si pamatuji se sněhovými koulemi, ale s bahnovými naštěstí ne, a házet po sobě přímo šutráky... se divím, že jste neměli žádný smrťák. Mně hlavu rozrazil jakýsi soudruh na táboře česko-sovětského přátelství, když házel kamen do řeky, co byla před ním, a kamen mu asi při napřahávání se vypadl z ruky, nebo jak se mu to povedlo netrefit se o 180 stupňů! A já z toho měl šití, ač šlo o náhodu/nehodu, nedovedu si představit, jaký by byl výsledek při úmyslném ukamenovávání se. I bez toho jsem měl několikrát na mále - např. když se mi uvolnila řídítka na mém BMX při jízdě z prudkého kopce. Rovná asfaltka, jenže přestože jsem držel řídítka rovně, začalo mi najednou přední kolo dělat sínusovku s čím dál větším rozkmitem, až se bloklo úplně napříč a já letěl přes řídítka. Jet v tu chvíli proti mně auto, už tu nejsem. Nebo všechny možné pády - po stromech jsem lezl opravdu hodně, jednou se ale pode mnou utrhla suchá větev, a já zchrastil z výšky cca 4 metry na záda. Velká klika, že byl v dohledu táta, a pomohl mi nahodit dech, to mi bylo tak 7. Bizarní zážitek, nedýchat a ani nebýt schopen se nadechnout. Myslím, že se pár nebezpečných situací dalo nasbírat i bez kamenování se.

Ale pod zbytek bych se podepsal, dělali jsme věci, které jsou dnes nemyslitelné. Střílení z praku vyrobeného z tlustého drátu, skobičky byly také z drátu, ne z papíru, jak tu psal nějaký z kolegů. Před příchodem do školy se dělal bordel, kradly se znáčky z aut, a občas jsme nějaké lehčí auto i přestěhovali, považovali jsme to za úžasně vtipné. Kdybych to nezažil, nevěřil bych, že parta 12letých výrostků může ve čtyřech auto poponést. Pytlíky s vodou se házely hlavně na škole v přírodě, a samotná škola v přírodě, to byla také věc. První diskotéka, ti vyspělejší z nás první zaláskovávání se. Sám jsem byl zpozdilý, takže jsem si musel počkat až na střední. Ale na podzim se jezdilo na školu v přírodě, v zimě zas na lyže. Poslední noc kanada. Dodnes nechápu, jak se

Super vzpomínky, díky

sakra, a já tenkrát promarnil žalobu za úraz. teda rodiče. když pode mnou to klepadlo na koberce prasklo a já sletěl tak, že to odnesla klíční kost.

jinak pískoviště bylo asi tenkrát bezpečnější, nepamatuju ve městě ani jednu kočku navolno, kdo chtěl zvíře, tak měl vlastní doma. to až dnešní doba přinesla divnou módu, hejno potulných koček, který každý krmí, ale domu je nechce. takže je všude natrouseno, hlavně v pískovišti.

no a docela mě "pobavilo", když jsem nedávno zahlídnul kolem školního hřiště u rodné školy plot s ostnatým drátem nahoře, jak v lágru. docela by mě zajímalo kdo si to prosadil, jestli opatrní učitelé nebo rodiče, aby náhodou děcka nevlezla na hřiště bez dozoru

Vaše vzpomínky jsem si s velkým zájmem přečetl. Děkuji

Nejlepsi blog, co jsem tady cetl, za pekne dlouhou dobu! Diky

děkuji

děkuji