Doporučuji pasáž z velmi povedené knihy o socialistickém školství Padni, figuro, pět!

Besedy o dospívání měly charakteristický průběh a pokud se nešťastník pokusil většinou už vědomostí nabytým mladíkům podat nějaké vysvětlení, dočkal se asi značného posměchu. Nejlepší asi bylo přijmout hozenou rukavici a reagovat ve shodě bavícího se žactva. Proto se dochovaly úžasné reakce: "Již půl roku chodím s dívkou a včera jsem zjistil, že je to chlapec, co mám dělat?" "Pokud jsi heterosexuál, tak toho nech. Jestli homosexuál, tak si můžeš mnout ruce." "Jak se zjistí, že jsem panic?" "Vidět to není, ale běžně se o tom po jisté záležitosti dozví celá čtvrť a v krajních případech i obvodní lékař ošetřující lehké ublížení na zdraví". Na otázku, zda se nemanželské děti zapisují do občanského průkazu přednášející vyňal onu karmínovou knížku, zalistoval a s ulehčením pravil: "Naštěstí ne!" Není divu, že byl žádán i v dalších třídách.

Hehe, červené trenýrky s bílým tričkem také pamatuji, a přitom jsem slipový typ, kromě na tělák jsem nosil vždycky jen slipy:-). Hodinu sexuální výchovy si nepamatuji žádnou, zato si ale pamatuji, že když jsme měli v sedmičce v rámci člověkologie probírat reprodukční soustavu, paní učitelka, naše třídní, celou tuším dvou či čtyřstránku taktně přeskočila, a nedozvěděli jsme se oficiálně vůbec nic. Nikdo se pochopitelně neodvážil zaprotestovat.

V rámci tělocviku jsme přitom měli na okukování opačného pohlaví nadstandardní možnosti, protože přímo ve škole byl na úrovni -1. podlaží maličký bazének, a v rámci těláku jsme se střídali v tělocvičně a v bazénu. Jedna ze šaten/převlékáren byla propojena se sprchami a následně bazénem, druhá se vstupem do tělocvičny, resp. i na venkovní hřiště. No a z té tělocvičnové šatny byly i přes velmi tlustou vrstvu dřeva navrtány dírky do šatny druhého pohlaví. Nikdo je nikdy neucpal, soudě dle ohlazení a stáří tam musely být od dob našich rodičů. Škvírka tak uzoučká, že se člověk musel spíš domýšlet, ale stejně to byla úžasná doba. Dodnes netuším, jestli i holky zkoušely okukovat na oplátku nás, kluky;-).

A ty bezpodprsenkové doby byly také kouzelné. Překrásná spolužačka, které začaly růst dívčí prsa, se při písemce naklonila dopředu, a její volné bezrukávové žluté letní šatičky mi odhalily obrázek, který si dodnes perfektně vybavuji, ač je tomu již přes 30 let... Kombinace romantiky, estetiky a tajemství, kam se hrabe pozdější porno!

P.S. Souhlasím, že pozdější všudypřítomné holky s roztaženýma nohama na všech PNSkách nám chuť po objevování paradoxně braly.

Kombinace bezrukávových halenek s bezpodprsenkovou dobou byla opravdu, jak píšete, kombinace romantiky, estetiky, tajemství.

Takovou hodinu popisuje dobový vtip:

Děti, dnes si budeme povídat o lásce. Jsou různé druhy lásky, pěkné, rodičů k dětem, mezi mužem a ženou. Pak jsou i ošklivé druhy, mezi mužem a mužem, ženou a ženou. Ale nejhezčí je láska k Sovětskému Svazu, a o ní si teď budeme vyprávět.

My jsme žádnou neměli. Ale stejně to bylo v osmdesátých letech a to už měl doma ledaskdo video (alespoň přehrávač) a nebo nějaký počítač západní provenience, takže se nějaký učební materíál našel. No a pak byla literatura. Krásně to shrnul Šimek v jedné ze svých povídek. Tam na začátku odříkal výčet knih.

Ano ano, Pravá láska vítězí. Nejlepší bylo: "... ten sprosťák, co napsal Dekameron, celá kniha včetně vysvětlivek..." a potom A. Zápotocký, Rudá záře nad Kladnem - ke styku dojde vždy po výzvě k revoluci.

Bylo to o pár let dříve před normalizací, kdy k nám do 9. třídy přišel odborník na sexuologii, který nás měl vybavit radami do života. Abychom se zbavili ostychu, bylo organizováno tak, že mu odevzdáme anonymní písemné dotazy. Naprosto se to zvrhlo, protože takovou snůšku sprosťáren asi dlouho nezažil.

Asi ten odborník litoval, že vás zbavil ostychu

Nejlepšími hodinami sexuální výchovy byly prázdniny !

To se hoši a děvčata od 13 let se začínali navzájem poznávat v příhodném oblečení i prostředí.

70. léta, středomoravské okresní město.

Někdy ve 3. ročníku SŠ náhle avizovaná hodina pohlavní výchovy.

Svoláni chlapci z A a B třídy dohromady. Přišla zdravotní sestra z polikliniky s dřevěným ukázovátkem, které celou dobu držela, ač je nepoužila.

Celou dobu vyhrožovala, že jestli se dopustíme "toho" (čeho, s kým a jak - nikdy k našemu velkému zklamání nespecifikovala), bude to na 100% mít za následek nechtěné početí a na ně se nabalující sociální tragédie (soudní zplnoletnění, bydlení v jedom pokoji u rodičů, chlapec na vojně si najde jinou - nechápu proč to říkala nám chlapcům :-))) a nevyhnutelným následkem budou ve většině případů i sexuálně přenosné nemoci, které se přenášejí rankami v pokožce a pozor - hlavně sliznicemi, takže chlapci, po manipulaci "s tím", si nikdy nešahejte do oka.

Zvoní, další hodina dějepis se s. ředitelem.

Je mi jasné /viz název mého článku/ se nepřihlásíte Já jsem rovněž ze střední Moravy. Možná máme totožné zážitky. Díky za návštěvu.

Hezky a čtivě jste to popsal . Ovšem připomněl bych polský film "Dzieje grzechu" (Historie hříchu), který tehdy v kinech běžel a byl neustále (aspoň u nás) vyprodán .

Děkuji moc! Historie hříchu mi nějak unikla. Z polské produkce si vzpomínám na film Sexmise. Rovněž vyprodáno /1983/

Já myslím že to nebylo tím učivem, ale za co byl žáky pokládán učitel či učitelka.

Ano, to bylo ještě v době, kdy chlapci měli střapečky a holky mušličky. Dnes by to tak jednoduše nešlo. Hodina sexuální výchovy by se zvrhla v samostatný studijní obor.

Pivo komunisti zdražili v roce 1984.

Pamatuji si to jasně. Byl jsem tehdy na vojně a v hospodě jsem vymyslel, že druhý den ráno budeme mít všichni na nástupu černé pásky na rukávech. Rebelie se nezdařila kvůli zbabělosti zúčastněných a tak druhý den jsem měl pásku jen já a Pražák Slavík. Ten stál vpředu, takže byl na ráně. Velitel si ho zavolal do kanceláře a tam se ho ptal, proč má tu pásku. Slavík mu samozřejmě nabulíkoval, že mu umřela babička, kterou měl moc rád. Na otázku, proč si nevyžádal volno na pohřeb, mu ta sketa pohotově odvětila, že proto, že nemá o úmrtí potvrzení. A dostal dva dny volno + den na pohřeb.

Na obranu jeho charakteru musím dodat, že mi za to přivezl flašku Honzy Chodce.

Opr. dva dny volno + den na cestu.