Kdo nezná svoje heslo, jako kdyby ani nebyl

Podle všech bezpečnostních hledisek vygenerované heslo je natolik bezpečné, že ho neprolomí ani jeho majitel.

Jsem dlouhodobě věrným zákazníkem jednoho našeho velkého telefonního operátora, což lze v dnešní době považovat spíše za projev pozvolného mentálního úpadku než kladnou osobní vlastnost. Na rozdíl od jiných, kteří v tom umí chodit, v pravidelných časových intervalech nevyhrožuji, že přejdu ke konkurenci, která mi nabízí lepší benefity a nižší tarify. Naopak se stoickým klidem beru na vědomí zvýšení poplatku za údajné zrychlení telefonního signálu o další G, což ani nevím, co znamená. Kdysi jsem se ve fyzice učil, že G je jednotka přetížení. S přetížením 3 G má už co dělat i pilot vojenské stíhačky a při 9G ztratí vědomí i takový borec jako je Filip Turek z Motoristů sobě.

I z toho důvodu u mě neuspěl obchodní pracovník mého operátora, který mi po telefonu dal nabídku, abych přešel na tarif jen o maličko dražší, jehož rychlost je, považte, 5G! Naše rozmluva o výhodách 5G rychle uvadala jako vášeň nešikovného milence marně hledajícího magický bod G v klínu své drahé. Pak jsem se neprozřetelně zmínil, že spíše než tarif s 5G mne lákají chytré hodinky, o jejichž koupi již delší dobu uvažuji.

„A co byste řekl Samsungu Galaxy watch za devět a půl tisíce za cenu dva a půl tisíce?“ A spadla klec. Kývl jsem na pětigéčko za třicet stříbrných v podobě inteligentních hodinek disponujícími IQ docenta katedry společenských věd.

Ze začátku šlo vše jako po drátkách. Skoro hned mi přišlo vyrozumění, že se můj tarif s okamžitou platností zvyšuje a s jistým zpožděním mi přišel mail se slevovou poukázkou na telefon nebo hodinky podle mého výběru.

Virtuální e-shop mého operátora nabízel všechno, stačilo jen vstoupit dovnitř, předložit kupón se slevovým kódem a čekat na zásilku. V tom okamžiku se prodejna plná lákavých vysoce inteligentních telefonů a hodinek proměnila v zázračnou jeskyni z pohádky Ali Baba a čtyřicet loupežníků z Tisíce a jedné noci. Za doby Ali Baby však ještě neplatila pravidla GDPR ochraňujících osobní údaje. Rozhodně by Ali Babovi nestačilo lehko prolomitelné heslo Sezame otevři se!. Bezpečné heslo musí být natolik bezpečné, že připomíná nějakou šílenou šifru plnou malých a velkým písmenek, lomítek, mocnin a odmocnin, zavináčů a paragrafů. Takto vygenerované heslo je až natolik bezpečné, že nepustí dovnitř ani svého majitele, pokud ovšem nedisponuje dokonalou fotografickou pamětí. Je tu však strejda Google, který na požádání všechna hesla, a že jich je, eviduje. Dostat se však do jeho archivu jde jen tehdy, znáte li heslo, takže smůla.

Dnešní aplikace však nejsou blbé. Po neúspěšném vyplnění hesla nejprve oznámí, že jsem zadal nesprávné uživatelské jméno nebo heslo a pak se otáže, zda li jsem heslo zapomněl. Pokud ano, tak po správném zodpovězení otázek jako, kdy se narodila má babička a jak se má maminka jmenovala za svobodna, dostanu šanci si zvolit nové heslo. Musím však vyplnit bezpečnostní kód, který mi bude zaslán do mailu. Po vyplnění kódu si konečně mohu změnit heslo, ale jen takové, které vyhodnotí aplikace jako bezpečné. Když je tato kalvárie konečně u konce a já se mohu přihlásit s novým heslem, aplikace mi s drzostí sobě vlastní oznámí, že heslo je opět nesprávné a poté se opět otáže, zda jsem nezapomněl heslo.

Asi po po čtvrtém kole se mé heslo podobalo složité matematické rovnici modelující interakci mezi pěti paralelními vesmíry. Nepomohl mi ani operátor, ke kterému se však dostat bylo stejně obtížné jako se prosekat trním k spící Růžence. Bránu k zákaznické podpoře totiž hlídal evidentně přitroublý robot, který až po vulgarismu, za který by se nestyděl ani skalní fanoušek Baníku, mne konečně pustil k bytosti z masa a kostí. Operátorka chtěla, abych zopakoval z hesla druhý a čtvrtý znak a když jsem odpověděl správně, tak ještě chtěla poslední dva znaky, opět správně. I ona nedokázala vysvětlit, co se aplikaci na mém hesle nelíbí.

„A vadilo by vám, kdybyste si hodinky vyzvedl v některé z našich poboček?“ Nejbližší pobočka byla třicet kilometrů daleko, ale nevadilo mi to.

„A budu potřebovat heslo?“

„Ano, ale naštěstí jiné. Tohle je heslo k aplikaci. Vám bude stačit jen administrátorské heslo.“

Abych to zkrátil, přeskočím několik dalších strojopisných stránek úmorné anabáze a přejdu ke šťastnému konci.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Asistent se mne se zdvořilým úsměvem ptá, jaký je třetí znak mého administrátorského hesla.

„Je to %“, odpovím jako když se šlehne bičem.

„Výborně. A osmý znak je jaký?“

„Samozřejmě, že ) „

„Hranatá nebo normální?“

„Normální.“

Pak už šlo všechno rychle a za pár minut se mi skvěly chytré hodinky na zápěstí. První, co jsem však musel udělat, bylo zvolit si otvírací heslo, abych mohl využívat opravdu všechny chytré funkce, které se mi nabízejí a cítit se přitom absolutně bezpečně.