Viléme, Líbí se mi Tvůj široký, analytický záběr, který je už pro Tebe vlastně typický. Pěkné počtení. Souhlasím s Miroslavem a oceňuji zatlačováni kuřáků do rezervací.

Zdravím tě Tome Já, pokud jde o ústup kouření, jsem také spokojen se současnou tendencí.

Vazeny pane Viléme Raveku. Zde se musim priznat, ze moje prvni cigareta byla amerika "Camel". Bylo ji sest v balicku a ta prekrasna krabicka je v me pameti jeste dnes.

Ale pojdme k tomu okamziku, kdy jsem si tu camelku mohl zapalit. Muj streda byl zivnostnik se smisenym zbozim. Jako kazdy zivnostnik v roce 1946 mel k dispozici "americkou presnidavku" ktere jsme znaly pod jmenem "UNRRA" Obsah techto presnidavek mel dve moznosti mimo jene. Pro kuraky prave s temi camelkami a nebo ta druha s tvrdou horkou cokoladou. Strejda odjel ten den za praci a prikazal svemu ucednikovy, "nezapomen jarouskovy denni presnidavku pro odpoledni poteseni". Jenze...??!! Ucetnik neznal ty dva obsahy tech voskovanych balicku, vzal jeden z almary a ja mel svou pochoutku. Bylo mi v te dobe sest a pul. Byl jsem kralem klukovskeho podsveti.

Skoncilo to hrozne. Teda se mnou. Nemohu zde se vyzpovidat presne, nechci ctenarum udelat spatne.

Kouril jsem od dvanacti a mohu rici, doba na vojne byla ta ukrutna doba. "Taras Bulva" byla zachranou. Kouril jsem az do mich triceti peti let. Pri diskuzi o koureni s kamarady a par slenicek gruzinskeho konaku pri tom sezeni, nalada byla tak bourliva, ze v ten den jsem se vsadil ukoncit s kourenim. Zapalenou cikaretu jsem zadusil a od te doby nekourim. Je mi 84 let.

Dekuji za pozornost.

a já děkuji za váš příběh

Popsal jste to skvěle

děkuji

Hezký článek, Viléme. Máš pravdu, třeba takový Humhrey Bogart nedělal před kamerou moc nic jiného, než kouřil a kam do dotáhl! (no, pravda, také k rakovině plic). Já jsem vykouřil za život 5 cigaret: 2 někdy v páté třídě (Partyzánky), 2 na vojně (tuším Sparty - no fuj, já Duklák a Slávista) a jednu na praxi v Poldovce (Clea - to vím přesně, protože jsem zbytek krabičky věnoval jednomu kuřáčkovi). Nikdy mě to neoslovilo. Můj - vždy velmi vlažný - zájem o kouření radikálně ukončil pokus s dýmkou - myslel jsem, že je to můj konec (zvracení, točení hlavy, no hrůza). Takže musím přiznat, že jsem sledoval se zadostiučiněním, jak jsou kuřáci postupně vytlačováni do rezervací .

Miroslave přesně potvrzuješ to, co říkám, že první cigareta nemůže chutnat nikomu. Udělals velmi dobře, že jsi vždy zůstal u té první. To je nejlepší metoda

Já jsem nikdy kouření nepropadl. Za to vděčím rudé armádě (ouha, to se dnes nenosí, sorry) v květnu 1945 se knám přihrnuli "osvoboditelé" ze sibiřských stepí. U nás na vsi okupovali nejen celý ktaj, ale také místní hospodu 'U Troníčků' (viz knihu Kája Mařík) jako skoro sedmiletý kluk jsem si s kamarádem do té hospody zašel a navzoval družbu se sovětským svazem. Jeden rusák na požádání 'davaj kurit' mi dal svoji 'cigaretu' rovnou z jeho uslintané huby. Byl to černý (zřejmě tabák) zabalený v novinovém papíře. Vyšel jsem ven z hospody a bafal. Udělalo se mi děsně zle. Doma jsem dostal od mámy na zadel a vypláchnout hubu mejdlovou vodou...a několikrát. Ta 'cigareta' od toho rusáka bylo něco tak strašného, že jsem už nikdy cigáro do huby nevzal.

Dobrá zkušenost

Taky jsem to testnul na základce, ale neuchytilo se to. Hodně jsem sportoval a to prostě nešlo.

Táta kouřil jak komín,od Partýzánek, přes Lípy a Globusky až nakonec zvítězily Sparty...

No a po sametu jsme si dali s kolegy doutníček a ten zůstal pro slavnostní chvilky...

Vítězný doutníček, to je něco jiného. Ten bych si také dal, pokud bych v něčem opravdu důležitém zvítězil

Já jsem jako bafající teenager zažil nádhernou kuřáckou dobu druhé poloviny 60.let, kdy se k nám dostaly různé druhy bulharských, nebo rumunských cigaret. Mezi nimi i hodně parfémované (Luna, Litoral). Hulily se "bétéčka", stewardky ve 12 kusovém balení (ty jsem měl nejradši), pak samozřejmě "klejky" a "Sparty". Z těch dražších pak Kleopatry, nebo ještě dražší americké cigarety. A na žádné krabičce nebyly odstrašující nápisy a obrázky. Za tu životní etapu jsem strašně rád a vzpomínám na ni s nostalgií. Nikdy jsem však v tom telecím věku neměl pocit, že mé kouření je nějaká frajeřina. Prostě mě to bavilo. A kouřil jsem ještě dlouho. Ke konci roku 1999 ve mně uzrálo rozhodnutí, že 1.ledna roku 2000 přestanu kouřit. Nakonec jsem s tím sekl ještě dříve (25.11.) a od té doby jsem cigaretu nevzal do úst. A jsem za to rád.

Na krabičkách byl místo odstrašujících obrázků nápis King size. To se to pak kouřívalo

Hezky napsané, děda kouřil klejky a také na doplatil. Stylisticky nesmírně příjemně napsané. Karma, Viléme

Děkuji moc