Jak jsme za prezidenta Antonína Novotného pohlavně dozrávali. Sdílejte, než to smažou

V raných šedesátých letech jsme my ,děti z vojenského sídliště, měly představy o sexu stejně hororové, jako jsou pohádky od bratří Grimmů.

Své prepubertální období vymezené zhruba první až čtvrtou třídou jsem prožil na malém sídlišti vzdáleném od centra dobré tři kilometry, takže jsem byl spolu s ostatními sídlištními dětmi ochráněn před pokleslým vlivem okresního města, což informovanosti o tajemnu lidské sexuality určitě nepomáhalo, ba právě naopak. V tomto ohledu jsme všichni byli takový ostrůvek malých zaostalých ignorantů, se kterými mohly soutěžit akorát tak děti z rodin bigotních katolíků a to kdoví jestli. Konkrétně alespoň já jsem dokonce ani nechápal křesťanskou víru v neposkvrněné početí Panny Marie, neboť jsem vůbec nevěděl co slovo - početí – znamená a to jsem míval na vysvědčení skoro samé jedničky.

V klukovských partách výhradně složených ze sídlištních dětí vychovávaných podle tehdy všeobecně respektovaného sovětského pedagoga Makarenka jsem ani v pozitivním, ale ani negativním smyslu nic nepochytil. Nebyl jsem sám, co si myslel, že to, co dospělým ženám zepředu zdvíhá svetr, je váleček na těsto. Vinu na tom měla tehdejší móda, zejména spodní prádlo, které tvarovalo ženskou hruď do geometrických tvarů měnících obliny v robotické hranoly, válce a jehlany. K jistému přelomu došlo, kdy nám druhákům třeťák Lojza vysvětlil, že někteří dospěláci spolu občas „drbou“. Nikoliv však všichni. Většinou se jedná o staré lidi, kteří se už prostě nedokázali přizpůsobit moderní době. Představa, že by naše maminky a tatínci spolu „drbali“ způsobem, jak nám to zkušený Lojza líčil, se nám příčila jak rybí kost zaseklá v krku. Spor, jestli naši rodiče spolu drbou, stálo jednoho z naší party doživotní exkomunikaci. Byl jeden z mála, který nebyl ze sídliště, ale ze školního statku, kde žil v jednom z domků pro zaměstnance. Vehementně tvrdil, že všechny mamky a taťkové „drbou“ i ti z našeho vojenského sídliště. Připomínal ve své sebevražedné zarputilosti Galilea Galilei, který se ve jménu pravdy nechal uvrhnout do šatlavy. Ještě, jsa definitivně vykopnut, se otočil a řekl : „A beztak všichni drbou.“ Neuplynul ani rok a seznali jsme, že měl asi pravdu.

Druhý zlomový okamžik nastal, když nám parťák Karel ukázal černobílé fotky, které našel v nočním stolku svého otce. Fotky velmi detailním způsobem zobrazovaly ženské přirození. Ve čtvrté třídě každý z nás už měl příležitost vidět holčičí prcinu. K tomu musím pro vysvětlenou dodat, že v té celospolečensky velmi prudérní době zároveň panovala naprostá benevolence ohledně dětské nahoty. Přinejmenším děcka do pěti let se v podstatě brala za takové bezpohlavní roztomilé nahaté andělíčky. Samotnému se mi nechce věřit, že se něco takového mohlo tenkrát dít.

Jenže na fotkách, které Karel ukradl svým rodičům, rozhodně nebyla ona úhledná čárka půlící hladký klínek, ale cosi strašlivého připomínajícího otevřenou žabí tlamu a ještě k tomu chlupatou.

„Ty jo.“"Ta je teda…“ pokyvovali jsme uznale hlavou, ale v očích se všem zračilo zděšení. Karel během vteřiny povýšil z hodnosti vojína na kapitána.

„Ještě tam nějaké fotky s mamkou a tátou budou. Mám je donést?“

„Jasně, dones.“

A tak díky němu jsme poprvé měli možnost vidět jak vypadá domácí amatérské porno. Byla to taková raně šedesátková předchůdkyně dnešní internetové platformy Only Fans. Když nakonec všechno prasklo, dostal Karlík doma pořádný világoš, který rázně ukončil jeho krátkou slávu.

Od páté třídy se vlády poznenáhlu ujímaly hormony, neb moudrá příroda dobře ví, že s pohlavním dozráváním u člověka se opravdu nemá spěchat, ale ani ne zbytečně otálet. Řekl bych, že v dnešní internetové době se na jedné straně ani trochu neotálí, ale zároveň ani náznakem nespěchá. Každopádně pro jistotu tenhle můj článek neotálejte rychle sdílet, než ho smažou.