I těsně před orgasmem nezapomínejte na dvorní etiketu.

 Diplomatická mluva je nesmírně uklidňující. Vymizí zbytečné hádky a nesváry a vaše emoční kyvadlo zůstane v klidu i při milování.

Moc na sebe řveme a ten, který neřve, je buď němý anebo nějaký autista či co. A to nemluvím jen o fotbalových stadionech. Kdybych měl vycházet jen z výkřiků fanoušků, tak utkání řídí černý vepř, který se od opravdového vepře liší jen tím, že má v rypáku píšťalu a je podplacený. O samotných hráčích radši ani nemluvím. Domácí,/ když se jim nedaří/, jsou královsky placení pohyboví antitalenti a hosté nájemní vrazi. Trochu té diplomatické noblesy by ani na fotbalových hřištích neškodilo. Místo živelného vulgárního řevu by utkání glosoval, ve shodě s principy zastupitelské demokracie, zvolený zástupce diváků.  Princip přímé demokracie by se uplatnil jen ve chvíli, když by padl gól. Přiměřené projevení radosti, zvláště, když by nic nenamítal ani videorozhodčí, by byl přípustný pro všechny.

Chápu však, že diplomatická uhlazenost na stadionu Baníku Ostrava na růžích ustláno nikdy mít nebude. Stejně tak ani ve čtvrté cenové, kam chodí zachlastat vlajkonoši. Fakt si nedovedu představit hostinského z nádražní krčmy, kterak vyhazuje opilého hosta, který před chvílí pozvracel ubrus slovy : „Domnívám se, že vaše přítomnost ve výčepní místnosti není nezbytně nutná.“ Načež potetovaný host odpoví:“S politováním a s hlubokým znepokojením přijímám vaše sdělení.“

Rozhodně by se však měl diplomatický protokol přenést do běžného partnerského života ,ze kterého by vymizely zbytečné hádky, jež stejně jádro sporu nevyřeší, právě naopak. To platí i pro nejvypjatější partnerské situace jako je předčasný návrat manžela ze služební cesty v okamžiku, kdy jeho manželka je se svým „domácím přítelem“ v nejlepším. Diplomatická řeč dokáže být účinnějším uklidňovadlem než rohypnol. Manželka distingovaně představí cizince nyní strnule ležícího vedle ní. „Dovol Františku, abych ti představila našeho nového promotéra Josefa Nováka. Zkoprnělý manžel potlačí emoce a s chladnou zdvořilostí odpoví. „S lítostí musím konstatovat, že tato návštěva mi nebyla předem oznámena.“ Nový přítel se zapojí do rozhovoru touto frází: „Dospěl jsem k závěru, že bude lépe, když odejdu.“ Teprve teď má manžel možnost, samozřejmě diplomaticky jemně, připomenout, že válka je pokračováním diplomacie. „ Jsem téhož názoru. Jinak však pro případ vašeho dalšího setrvání přesahujícího dobu tří vteřin vás upozorňuji na fakt, že byt lze opustit i oknem.“

Teď si možná budu protiřečit, ale stejně i expresívní slova chvály a emotivní citoslovce lásky jsou toxická, neboť dávají do pohybu naše emoční kyvadlo. Jak  to s kývavým pohybem sem a tam bývá všichni dobře víme. Čili žádné ...“nemohu bez tebe existovat, miluji tě k zbláznění a chci s tebou navždy žít“, ale ...“tvá přítomnost mi není nepříjemná, netrvám nezbytně na tom zůstat sám a život s tebou považuji za přijatelnou alternativu.“ Jistěže takové diplomatické vyznání partnerku z rovnováhy nevyvede, ale o to jde – jen nerozkývat kyvadlo, jen nerozkývat kyvadlo. Na první poslech to zní až šíleně, ale je opravdu dobré i před milostným aktem, kdy se kývá snad všechno, pokud možno co nejvíce zklidnit hormony.

Příklad neutralizace rozbouřených citových vášní demonstruji na diplomatickém překladu úryvku nádherné, avšak příliš emocemi hýřící básně našeho významného poety.

Ó nespočetné krásy těla

jež pro mne moje láska měla

Když hleděl jsem ji do očí

pokládal jsem ji za anděla.

Těch jejích sametových úst

jež vždy se při polibku chvěla!

O jejích ňadrech řeknu jen

že byla zářivá a skvělá.

Diplomatický překlad básně by zněl:

Nedá se říci, že by chtěla

bych obešel se bez jejího těla

a netvrdím, že kdyby byla bez očí

by více se mi líbila.

Podotýkám, že ústa v různých situacích

připravena měla

a pokud si vzpomínám, tak její ňadra

barvou ji šla spíše do běla.

Předpokládám, že po přečtení diplomatického překladu milostné básně zůstalo vaše emoční kyvadlo v klidu. Zkrátka, buďme za každé situace diplomaté.