I přes smutek, který cítím nad činy ostravského barda bych mu šňůru po Rusku opravdu nepřál. Ale představa Zemana jako pianisty v baru politických veličin, s cedulkou Nestřílejte na pianistu, dělá co umí a s panákem slivovice, nedopitým půllitrem píva na desce a čvaňhákem zvaným Vlkovka v koutku úst, ta představa mne bude bavit ještě hodně dlouho.

Inu ani jsem nečekal, že by pan president Zeman požádal čínského vůdce o možnost zahrát něco povzbudivého těm, kdo čekají na smrt tak strašnou, že mnozí ctění čtenářové i naši politikové se bojí na tak děsivou temnotu jen pomyslet. Pravdou však je, že když jsou někomu vydloubávany oči a odebírány další orgány zaživa, kdo by si v takové chvíli na smrtelném stole přál zaposlouchat se do klavíru? Nebo spíše kdo by svým křikem každý klavír nepřekřičel? Nedávno se tu objevil titulek, jenž se ptal, zda mají politikové EU morální právo upozorňovat Čínu na lidská práva. Upozorňovat ne, na to morální právo nemají. Křičet o lidských právech ano, na to máme právo všichni.

,,I s jizvou na rtu se dá zpívat" A M.Z. na klimpr brnkat Brnkal, a také opět pro pozdvižený ,,jasnozřivých". Málo kdo asi postřehl, co brnkal. ,,Sentimetal Johny". Parádní skladba. A v jedné verzi i s tímto textem: ,,V Texasu žil Centrimetr Johny, povoláním krejčí byl, jelikož měl k pistolnictví sklony, šerifům se znelíbil" Dosti aktuální. A nejen u nás, ale i ve světě, že

Oprava, pochopitelně, že žádnej metal, ale Sentimental

Horší je to s jizvou na duši.

To jistě, ale čí. Kde jaká ruka by ráda, alespoń virtuálně, třeba i kinžál držela, a sekla. Do duše, ovšem nikoli své. A tak potřebuje tu svou ,,správnou" obět, a ještě to až ,,vykřičet"