Moc pěkná vzpomínka na zašlé způsoby. A když nekdy nahlédnu na staré dopisy, ale i přijaté pohlednice, dívám se s obdivem na to krásné písmo....

Děkuji za Vaši milou návštěvu.

Když jsem na vojnu dostal dopis od své přítelkyně, vyfasoval jsem ho před nastoupenou jednotkou (tak se dopisy rozdělovaly). Byl navoněný a byla v něm obtisknutá červená pusa a řádky plné něžných slov. Co bylo ve včerejším mailu, už nevím. A je to jedno, stejně nevoněl a smajlík tu krásnou pusu nenahradí. Díky za moc hezký blog.

Děkuji za návštěvu Ano, osobní dopisy, hlavně ty lehce navoněné, se opravdu k dnešnímu sdílení absolutně nehodily. Abych byl čerstvě aktuální - byla to dvouhra, ale s vyloučením veřejnosti.

Krásné téma, krásně napsané - díky! Ten otevřený dopis se Vám fakt povedl . Já jsem naposledy čile "klasicky" korespondoval, když jsem byl na vojně - a to už je dlouho. A máte pravdu, to čekání na dopis mělo něco do sebe. Ale jinak - veškeré své poznámky si píši ručně a to ne nějakou propiskou, ale plnícím perem Waterman, francouzské provenience .

Miroslave díky za příznivé ohodnocení. Moje poslední ucelená série ručně psané korespondence také pochází z vojny. Když to přes hlubinu uplynulého času čtu, tak mám dojem, že to ve skutečnosti psal někdo jiný a ne já. Jinak souhlasím, že když už ručně psát, tak něčím pořádným a ne levnou propiskou na jedno použití

Přiznám se bez bití, že už skoro neumím psát. Dopisy už léta nemám psát komu, protože celá má nejbližší rodina žije ve stejném městě jako já. Když jsem okolnostmi donucen napsat něco ručně na papír, mám potom problém to po sobě přečíst. To jsem to dopracoval...

Jsme na tom skoro stejně. Ale pozor, retro jde do módy. Klasickým dopisem by se dalo zabodovat

Dopisní papíry mám v šuplíku, psát na papír ještě umím, kde mi prodají známku a kde je poštovní schránka, všechno vím. Ale je tu jeden problém: Neuvedl jste svoji poštovní adresu

To máte pravdu, neuvedl. Musím si něco nechat na příště

No, sic jsem na netu skoro nepřerušovaně, ale stále ještě zvládám ručně psaný text. Můj velmi starý , tedy věkem, nikoliv duchem kamarád to řeší deníkem, pravidelná info pro potomky, tedy on si to myslí, ale jako tréning dobrý, ne?

Petře, kamarád si chvályhodně udržuje duševní svěžest, ale s těmi potomky... Neříkej mu to, ale všechno to skončí v modrém kontejneru.

Určitě ta ručně vytvořená přání ocení, ale ručně psaným dopisům asi fakt už odzvonilo. Děkuji za návštěvu