Děti jsou naše zlatíčka, ale na Děti Země bych poslal krále Heroda

U Holešova máme celosvětový unikát. Největší a nejdražší čtyřproudou slepou ulici na světě. Je to dálnice D49.

Na vysvětlenou : Děti Země nejsou ve skutečnosti žádné děti, ale ekologičtí aktivisté, kteří se už dávno proměnili v sektu kverulantů, kterým jde o přírodu a ekologii až v třicáté páté řadě. Těžko říci, za čí zájmy bojují, ale rozhodně to nejsou zájmy běžných / nerad používám slovo obyčejných / lidí. Působení tohoto spolku je celorepublikové, ale z nějakého důvodu, který mi není znám, hlavní směr jejich úderu proti „betonové lobby“, jak svého nepřítele nazývají, se odehrává na frontové linii Hulín, Holešov, Fryšták. Právě tudy má vést dálnice D 49, která se asi stane stejně legendární jako Route 66 z Chicaga do Los Angeles.

Ona ta dé čtyřicet devítka po nekonečných dvaceti letech soudních tahanic už je postavená. Zatím je však, nebojím se říci, nejdražší a největší slepou ulicí na světě. Ani Amerika tak velikou a krásnou slepou ulici nemá. Dětem Země se totiž podařilo prosadit, že z mnohamiliardové dálnice se nedá nikudy sjet. Tím se poprvé zhmotnila myšlenka, že sama cesta je zároveň i cílem. Tohle by nevymyslel ani Jára Cimrman.

Jestli kdysi dávno chtěli aktivisté zachránit kolonii křečků polních, tak už je to dnes pasé. Kolonie byla přestěhována. Silničáři pro ni vykoupili náhradní pozemek, který osázeli vojtěškou a provrtali i nory, kde by se přestěhování křečci mohli pohodlně ubytovat. To Dětem Země a přidružené aktivistické skupině Egeria nestačilo, neboť se jaksi pozapomnělo na další živočichy jako mravenec travní, čmelák zemní, ještěrka obecná, čejka chocholatá a dvanáct dalších. Jen hraboš polní neprošel. Nicméně těleso dálnice již stojí, ledaže by Děti Země napadlo, že je ideální přístavní plochou pro chráněné druhy velkých vodních ptáků nebo vyhřívadlo pro některé teplomilné plazy jako je již zmíněná ještěrka obecná. To už by ale bylo silné kafe i pro ekologické aktivisty, kteří se jinak vyznají v husté spleti procesně právních předpisů plné odkladných lhůt a opravných prostředků lépe než vedoucí katedry správního práva a snad i proto jim jdou soudy dost na ruku.

Teď se asi znovu bude muset posuzovat vliv D49 na životní prostředí v rámci EIA, která sice byla kladná, ale díky neustálým odkladným účinkům předběžných rozhodnutí ji uplynula expirační doba.

I v zemi, která se v délce řízení o povolování stavebního řízení ocitla na 157. místě na světě, je dálnice D49 bizár a to je co říci.

Někdy si říkám, jestli jsme, a to nemyslím jen Děti Země a podobné spolky, normální. Nejsme, protože i v tomto případě platí, že každý má takové děti, jaké si zaslouží.